ART OD STŘÍBRNÝCH RUD

Junioršampion ČR, čekatel šampiona práce ČR, šampiona ČR CHOVNÝ PES

Archiv článků

2009

Hon Konopiště


10.1.2009

V pátek k večeru paničce zazvonil telefon. Byla to Mája Šustová (chs Bohemian Ariston) a jestli s ní prý nechceme jet v sobotu na hon na Konopiště. Panička se moc nerozmýšlela a řekla, že ano (ani se mě nezeptala). Po tom, jak to vypadalo na honu v Neuměřicích jsem se moc netěšil...
    Bylo sobotní ráno. Panička mě vzala na krátkou procházku, sedli jsme do auta a vyrazili směr Neuměřice. Tam jsme přesedli do auta k Maruš a jejímu goldenovi Pedráškovi a vyrazili na hon. Na Konopiště jsme se dostali akorát abysme se stihli pozdravit a už jsme vyjeli vstříc první leči. Bylo to super!!! Bažantíci padali a po ozkoušení, zda budu teplou zvěř nosit či ne už jsem aportoval jedna radost. Bohužel jsme vždycky stáli na místě, kde to moc nepadalo nebo mi bažanty před nosem vyfoukl jeden hbitý gordon. Ale i tak se mi podařilo během pěti lečí "ukořistit" deset bažantů a paničce je přinést. A abych jí udělal radost, hezky jsem si předsedl a čekal, až si ho panička vezme.
     Ač byla zima, svítilo sluníčko a byl nádherný den. Celkem se střlilo cca 650 bažantů, z toho tři královští. Byl to skvěle strávený den a já i panička doufáme, že si hon na Konopišti někdy zopakujeme.

Máme i pár fotek, všechny jsou zde.



Hon na lišky


21.2.2009 - Neuměřice

     V sobotu jsem se s paničkou vydal do Neuměřic na hon na lišky. Počasí nic moc, sněžilo a hned to tálo, takže bylo mokro. První leč byla v pásu rákosí, asi 50m dlouhém. Hned jak se začalo a panička mě pustila, vyběhl jsem dopředu ke střelcům, kde jsem vyhnal hejno bažantů :). Bohužel to nebyl hon na bažanty :).

     Druhá leč vedla dalším pásem rákosí, opět se žádná liška neobjevila. Ale to nevadilo. Hezka jsem pracoval a všechno prohledával. Na další nahánění jsme jeli kousek za Neuměřice, do Olovnice. Tam jsme šli kus rákosím a vyběhli dvě lišky. Jednu se podařilo postřelit, druhá utekla. Nějaký pán s fouskem se vydali po stopě raněné lišky, ale nenašli ji. My jsme mezitím přešli k další leči, kterou jsme prohledávali. Žádná liška se neobjevila.    

     Bylo to pěkně strávené odpoledne, i když od druhé leče se mnou na vodítku chodila Fíbí, zlaťanda Máji Šustový, která pořád táhla. Mája měla s sebou tři psy, a to se prostě nedalo udržet a tak jí panička pomohla :). Taky tam byla Dana s labradorkama, které znám z tréninků. Pak se jelo zpět do Neuměřic, a zatímco se šla panička podívat na štěňátka, která se narodila Rozárce, já čekal v autě.

Fotky jsou zde.

 

 


 


Duo CACIB Brno


7.-8.2.2009

   
V pátek odpoledne mě panička vykoupala hnusnym šamponem, usušila a začala balit věci. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co se bude dít. A pak mi to řekla. Jedeme na výstavu. Že bych se moc těšil se říct nedá. Ale co mám s tou paničkou dělat, že? Tak mě naložila do auta, zajeli jsme k Lidlu a nastalo čekání. Asi po čtvrt hodině přijeli dvě auta. V jednom byla Mája a v druhém Míša se svými goldeny Parisem a Tigrískem the Best Baron. Mě naložili ke klukům do kufru a vyjeli jsme. Naším cílem byl penzion kousek od Brna. Byl v lesích a okolo bylo už jen pár budov, takže nás páníci mohli nechat volně běhat. Taky tam na nás čekal Míši přítel Martin, kterýho jsem si mooooc oblíbil :)
    V sobotu ráno nás páníci naložili opět do auta a vyrazili jsme do Brna na výstaviště. Chvilku jsme tam bloudili, ale pak jsme naštěstí trefili správný vchod a mohli se jít usadit ke kruhu. V sobotu  flatíky posuzovala rakušanka - paní Ahrens. Byla pečlivá, všechny pejsky si prohmatala a posuzovala opravdu dlouuuuuho. Já jsem od ní dostal VD. Vím, že nevypadám nejlíp, potřebuju ještě dodělat, ale stejně mi bylo líto, že jsem dostal VD. Ale co. Je to jen výstava :) Oba kluci zlaťáci dostali také VD. Měli moc přísného rozhodčího, nějakého angličana. Když jsme přijeli domů, páníci nás vzali pořádně proběhnout a to bylo mnohem lepší než celá výstava :)
    V neděli jsme měli za rozhodčího pána ze Slovenska - Mariána Nováka. Od toho jsem dostal svého prvního CAJCe a zřejmě jsem se mu pořád líbil, protože mi zadal CACe, čímž jsem splnil podmínky pro udělení junioršampiona ČR. CACIBa už jsem nedostal, prý mám rozevřené prsty na packách. Teda na levé přední. Ale já jenom špatně stál. No nevadí. My s paničkou byli nadšení z výsledku a to nám stačilo.

Fotky z výstavy jsou zde.

 


 


Dovolená Rokytnice

27.2.-6.3.2009

    Protože u nás tento rok nebyl skoro žádný s níh, páníci se rozhodli vyjet na hory. S tím, že budou lyžovat a paničky mamka, která lyže moc nemusí, že se mnou bude chodit na procházky. Zezačátku pobytu nebylo počasí nic moc. Byla mlha a pršelo.
    Ale i tak jsme si užívali. Zatímco šli ostatní na lyže, my jsme vyrazili dopoledne na dvě hoďky ven a odpoledne taky. Bylo to žůžo!!! Tolik sněhu, že jsem se bořil až po hrudník, běhat se moc nedalo, ale i tak jsem se snažil a nosil klacíky a běhal za sněhovými koulemi.
    Dvakrát šla s námi i panička, to když se jí nechtělo lyžovat a chtěla se podívat, jak trávíme čas my.
     Celý týden byl super a jenom škoda, že sníh není i u nás. Jak rád bych si v něm blbnul. A ještě líp se svými kamarády. Tak snad příští rok...

Fotky jsou zde
 

 
 
 
 

2. Slánský pochod s pejsky

4.4.2009

     Tak to máme  za sebou. Já bych si to dal klidně ještě jednou, ale panička je nějaká mrtvá :) Ráno mě panička normálně vzala a šli jsme směrem do města. Tam už na nás čekali kámoši Ozzy s Argem. Bohužel pro ně cesta nezačala moc dobře, protože jejich pánečci je pustili na náměstí na volno.
     Pak jsme šli ke knihovně, kde už byla Amyina s páníky a taky moje nej kámoška Fibi. Tam nás panička zapsala, zaplatila dvacet korun, vzala mi nějaké mlsky a vyrazili jsme. Nejprve jsme šli kus městem a až na konci nás páníci mohli konečně pustit. Nejprve jsme procházeli kolem Malých Lidic. Pak tam bylo pole, kde jsem Ozzyho učil prohánět pořádně zajíce a neposlouchat páníky. Pak jsme museli všichni zase na vodítko, páč jsme šli kus po silnici. Když jsme došli do Královic, tak jsme si tam udělali přestávku a trochu se občerstvili. Brzy jsme ale pokračovali dál. Panička se tam seznámila s jinou dívkou, která měla půlměsíčního goldena Bastiena. Mimo jiné zjistili, že bydlíme asi sto metrů od sebe. Taky se domluvili, že společně podnikneme několik akcí.
    Naší další zastávkou byly Neprobylice, kde jsme se úplně nejvíc občerstvili...měli tam pumpu, stálo tam auto, kde měli koláčky pro páníky a pro nás taky nějaké mnamky. Taky jsme tam dostali razítko, aby bylo vidět, že jsme opravdu šli. Pak jsme se šli podívat na jeden kostelík a už jsme se zase vraceli domů. V Královicích jsme se opět zastavili, a protože už měli v hospodě otevřeno, páníci si koupili něco k pití a nějaký nanuk.
    Asi po půl hodině jsme pokračovali dál. Vzali jsme to přes Řipec, kde jsem se Ozzykem na chvilku ztratil....honili jsme zajíčky :) No a pak už tam byly Malé Lidice - kde jsem si "trochu" zaplaval a zaskákal, Slaný a náměstí. Tam páníci dostali účastnické listy a šlo se domů.

Foto zde.

 


 

 ZOP Žižice

12.4.2009

     Dneska ráno mě panička vytáhla brzo z pelíšku, šli jsme se proběhnout kolem baráku, pak mě šupla do auta a společně s jejím taťkou jsme se vydali na cvičák do Žižic. Tam se mi laskavě uvolila sdělit, že budeme skládat zkoušku ZOP, což je základní ovladatelnost psa.
    Společně se mnou skládalo zkoušku ZOP 11 psů a jeden pejsek skládal zkoušku ZPU - 1. Všichni zkoušku složili, jeden pejsek na výbornou, ostatní na velmi dobrou a někteří (třeba jako my) na dobrou.
     V celkovém součtu jsem složil zkoušky s počtem 74b./100b. Kdbychom měli o pět bodů míň, tak už jsme je neudělali. Nejvíc jsme asi zápasili s vedrem. Bylo teplo, takže jsem přii chůzi u nohy šel kousek za paničkou a paní rozhodčí (bylo moooc milá) se vyjádřila tak, že prý uvažovala, jestli umřu hned, nebo až po dokončení obratu :)  Při cvičení ve skupince už to bylo o něco lepší, ale paničky táta, který do té doby spal v autě, se vzbudil a vylezl zrovna když jsme dělali odložení, takže jsem ho samozřejmě musel jít přivítat a to znamenalo 0 bodů. Pak ještě nám strhla bodík za nepříjemný materiál, pže jsem přece musel hlídat paničky tatínka, jestli tam pořád je a otáčel jsem se po něm. Panička prý je ale spokojená. Zkoušky máme, ví, kde přidat a na co se zaměřit a kdyžtak to prý zkusíme na podzim vylepšit ;)

Foto zde.

 


 

Výlet na Hazemburk

1.5.2009

     Dnešní den jsme s Artíkem dopoledne vyrazili směr Louny, kde jsem nabrala Renču, Eminku, Péťu a Argouška vyrazili směr Hazemburk. Renča si půjčila od manžel GPSku, tak jsme počítali s rychlou a snadnou cestou. Bohužel se navigace rozhodla, že prostě MUSÍME jet přes Teplice, což já si uvědomila, že tu něco nehraje ve chvíli, když jsme projížděli Bílinou. Tak jsem sjela, koukli jsme do mapy a dál se řídili už jen podle starého dobrého papíru. Zaplá GPS se nás pořád snažila navést na Teplice, ale my jsme odolali.
     Asi po hodinové cestě jsme konečně zastavili ve vesnici pod Hazemburkem. Pak nás čekal už jen výšlap do kopce :) Nahoře u zříceniny jsme si koupili vstupný a nanuky a šli si prohlídnout dvě věže. Nahoře jsme se zdrželi asi hodinku a pak se vydali opět dolů. Kluci kolem nás běhali a pořád měli dost energie, až dole, když už jsme byli skoro u parkoviště a ještě na chvilku se zastavili, tak se oba svalili do stínu. Po chvilkovém čekání na Péťu, který si šel vylézt na nějaký kopeček, jsme pokračovali v cestě.
     Dole na parkovišti Art nezklamal a ihned zamířil k pořádně bahnitý louži, které já jsem si bohužel nevšimla. No samozřejmě, že se tam musel ochladit. Když se mi to prase konečně podařilo odchytit, jakžtakž jsem ho utřela do deky, nasedli jsme do auta a vyrazili zpět do Loun. Cestou jsme se ještě stavili u Ohře, aby se kluci zchladili a hlavně Art aby se trochu opláchl. Ještě jsem tam Péťovi ukázala jak vystavit Argouše, kluci si přitáhli dvoumetrový klacek, já si odvezla vyrážku (občas na rybniční a říční vodu nereaguju zrovna nejlíp a momentálně mě nohy pěkně pálí... ) a pokračovali směr Louny. Zpáteční cesta trvala asi dvacet minut .
     U Renčy doma jsme nechali Argouška a ještě se sjeli napapkat. Pak jsem hodila zbylé tři výletníky domů a zamířila do Slanýho. Tam jsem vyložila Arta, sestra s přítelem ho vzala na procházku a já se ještě vydala do Neuměřic pro kačera na nedělní zkoušky a pro přípravek na srst, který jsem si objednávala. Taky jsem si pohladila Apollova brášku Montyho, z kterého roste nááááádherný pes. Má úžasnou hlavinku, skvělý úhlení ale hlavně je to supermazlík a já od něj dostala hned několik pusinek a odvezla si i pár škrábanců...teď jsem konečně doma, zavírají se mi oči a Art dole prudí, že si chce jít hrát...


Foto zde: http://allachai.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Hazemburk/


Klubové zkoušky vloh Malešov


3.5.2009
    Dneska jsem paničku vzbudil už v půl páté ráno...potřeboval jsem nutně kakat (a pak i po celý den jsem měl průjem...) Panička se ani moc nenaštvala, pže by prý stejně musela za chvilku vstávat. A zatímco se panička připravovala a balila různé věci, já jsem čekal, až se zase ukáže. Pak mi dala do auta boudičku, naložila mě a odjeli jsme do Zlonic, kde naložila navigátora - dědu a fotografa - babičku. Takhle naložení jsme vyrazili do Malešova. Museli jsme jet oklikou, panička totiž nemá na autě dálniční známku a tak nám cesta trvalal něco málo přes dvě hodiny.
    Po příjezdu jsme se šli zaregistrovat a pak čekali na další účastníky - opozdilce. Mezi retrívry byla ještě jedna flatka - Asta Slatinský vršek, ale panička mě k ní nechtěla pustit, tak jsme se ani neseznámili.
    Pak už byl nástup. Byli nám představeni rozhodčí, losovala se čísla, proběhla veterinární prohlídka a rozdělení do skupin. Nato retrívři nasedli do aut a vyjeli na louku. Celkem bylo retrívrů sedmnáct rozdělených do tří skupinek. Já byl v té první s číslem 28.
    Nejprve proběhla disciplína marking. Tam pejsci nebyli moc úspěšní. Já osobně jsem nedával moc pozor, a tak když mě panička poslala pro holuba, přeběhl jsem ho o pár metrů a musel dohledat. Ale měl jsem do té doby nejlepší aport a předávku. Další disciplínou byl aport z vody. To jsem měl přinést kačera. Seděl jsem paničce u nohy a čekal, až budu moct plavat pro kachnu, když tu se ozvala rána jako z děla, až jsem povyskočil. Pak už jsem mohl pro kačenku a krásně jsem jí paničce přinesl a odevzdal. Jako další v pořadí byla chůze u nohy, kterou jsem zvládl na plný počet bodů. Následující disciplína se mi moc nelíbila, pže mi odvedli paničku, někam jí schovali a já jí musel hledat. Tak jsem šel po stopě a paničku našel a ona měla veeeelikánskou radost. A já taky.
     No a pak už jsme jeli zpátky do Malešova a čekali na vyhodnocení. Já jsem složil zkoušku v první ceně s počtem 163 bodů. Panička měla obrovskou radost a já měl radost, že ona má radost....




RTG vyšetření



5.5.2009
     Už včera večer bylo doma něco divnýho. Jindy do mě panička cpe jídlo, abych prý přibral a včera jsem nedostal večeři. A ani moc napít ne. Ráno mě vzala jen ven proběhnout a pak jsme čekali. Čekali jsme na Máju a její goldenku Fíbinku. A pak jsme společně vyrazili do Budějic.
     Cesta byla dlouhá, trvala skoro tři hodiny. Nakonec jsme zastavili u veterinární kliniky Vltava a nato mi panička vysvětlila, proč tam jsme. Nechá mě zrentgenovat na nějakou dysplazii.
     Jako první šla Fíbinka. Pan doktor jí uspal, pak jí někam odnesli a já ji znovu viděl asi až za půl hodiny. Nato uspali mě. Moc se mi to nelíbilo, ale co se dalo dělat, že? Když jsem spal, odnesli mě do nějaké místnosti, položili do jakési kolíbky a zatímco mě panička držela za přední packy, pán doktor mi natáhl ty zadní a pak vyfotil. Když nechal snímek vyvolat, zjistil, že pravou nohu tam mám trochu přetočenou, tak mě vyfotil kyčle znovu. No a pak se šlo na lokty. To mě různě natáčeli. Nejdřív sem, pak tam, pak mě rozplácli jako žábu...No hrůza. Ač pod narkózou, tak jsem se trochu vzpíral.
      Nu a pak už mi sestřička píchla injekci na probuzení a za ani ne čtvrt hoďky jsem byl připraven odejít. Mezitím pan doktor sdělil paničce i Máje výsledky. Jak já tak Fíba máme oba DKK, DLK 0/0 !!!




Na Šárce s kámošema

8.5.2009
     Dneska mě panička zase vytáhla pryč. Naše cesta začala na zastávce u železnice, kde jsme sedli do autobusu a vyjeli směrem na Prahu. V Praze jsme vystoupili na Divoké Šárce, přešli jsme silnici k mekáči a pak už jsme viděli Renatu, Eminku a Argouška. Šli jsme na louku kde nás paničky pustili a my šli zkoumat okolí. No a za chvilku už přišla Katka s Kájou a Apollem a my tak poznali nového člena smečky (teda já už ho znal, byl to jeden z těch malých otrapů, co jsem jezdil s paničkou hlídat). No a za chvilku dorazil už i Ozzyk s Luckou a Petrem a my mohli vyrazit.
    Nešli jsme moc rychle kvůli Apollovi, který se s námi pokoušel držet krok, ale má ještě krátké nožky a tak jsme mu většinou utekli. Taky jsme všichni ukázali, že vodu máme rádi a ještě když je tam i bahýnko, to je teprve žůžo! Hlavně Apolla to nějak vzalo a skoro se nedal odtrhnout. Nakonec jsme dorazili na nějakou louku, kde mi panička házela balonek a já pro něj s Ozzym běhal. Dostali jsme napít, dělalo se gruppenfoto, který moc nevycházelo, Argouš nechtěl sedět a Apollo se taky pořád vrtěl a blbnul s Ozzym.
    No a pak už se s námi Apollo s páníky rozloučil, protože je ještě malý a nezvládne běhat tolik jako my. My ostatní jsme pokračovali dál v procházce, proběhli jsme se v pampeliškovém poli, probíhali jsme vodou, viděli jsme srnku, chvilku jsme i odpočívali, běhali jsme za balonkem a pomalu mířili zpět k mekáči a silnici. Tam jsme se rozloučili s Ozzykem a páníky a šli kouknout, kdy nám jede bus. K naší smůle měl jet až v půl pátý, tak panička zavolala příteli své sestry a on pro nás přijel. Teď odpočívám, jsem polomrtvý a taky čekám, až mi panička dá konečně nažrat.

Foto zde.



Clicker seminář


16.5.2009

     Dnešní den jsem s paničkou odpoledne vyrazil do Kralup nad Vltavou na tamní cvičák. Měl se tam konat seminář o využití klikru při výcviku psů. Než jsme dorazili na cvičák, panička se jednou ptala na cestu a pak jsme taky stáli v koloně, pže opravovali most vedoucí přes Vltavu. Nakonec jsme dorazili s půlhodinovým zpožděním. Naštěstí jsme o nic nepřišli.

     Začátek byl celkem nuda. Něco se povídalo a ukazovalo a já musel v klidu ležet pod stolem, což mě fakt nebere. Asi po pětačtyřiceti minutách se začalo něco dít. Páníci se zvedli a my šli cvičit. Já teda moc nechápal, co po mně panička chce. Párkrát mě navedla a rukou a pak snad čekala, že přijdu na to, že se mám snažit to zopakovat? No to teda nevím. Raději bych si šel očuchat ty cizí pejsky a trochu si to po okolí označkovat. A to poradili i paničce, tak mě nechala trochu poblbnout a proběhnout a pokračovali jsme v cvičení.

     V Kralupech jsme strávili skoro tři hodiny a odvezli jsme si spostu nových vědomostí a zážitků :)

 


 

MVP Litoměřice

23.5.2009
     Na dnešní den se panička těšila. Měli jsme totiž vyrazit na výstavu do Litoměřic. Panička chtěla jet už loni, ale nakonec nemohla a o to víc si to chtěla dneska užít. Vyrazili jsme spolu s její mamkou a v osm hodin už jsme byli na místě.
     Celé dobrodružství začalo hledáním kruhu. Velké rozčarování nás čekalo, když jsme zjistili, že je kruh v hale. Protože jsme měli ještě čas, než se začne posuzovat, šli jsme okouknout stánky. Paničky mamka se nasnídala, mě panička nechala vyfotit u stánku Brit a na devátou jsme se vraceli ke kruhu, pže v devět mělo začít posuzování. Nakonec paní rozhodčí přišla chvilku před desátou.
     Ve třídě se mnou měli být další čtyři psi, ale dva se nedostavili, tak jsme tam byli nakonec jen tři flatí kluci. Panička mě moc chválila, jak hezky stojím a běhám. Vyběhal jsem si VD s tím, že prý jsem moc hubený. Jo, to kdyby věděla paní rozhodčí, že jsem ještě dvě kila přibral...
     Po posouzení jsme chvilku čekali před kruhem, panička pak šla fotit další flatíky a já se vydal s mamkou a paničky sestrou a jejím přítelem ven. Mamka mi koupila ucho, tak jsem si ho tam pak kousal.
     Když už bylo vyhlášení BOBa, sbalili jsme si věci a jeli domů. Z celé výstavy byla panička zklamaná ( i když mě chválila), tak zkusíme Litoměřice ještě příští rok, a uvidíme, jestli si tuhle výstavu oblíbíme...

Fotečky jsou zde: http://allachai.rajce.idnes.cz/MVP_Litomerice/




CAC Hrušica (SLO)


31.5.2009

     Panička se zbláznila. A zřejmě už nadobro. Jako by nestačilo, že jsme jeli v listopadu na výstavu do Slovenska. Teď pro změnu mě přihlásila na Slovinsko. A kdyby to alespoň bylo na zahraničního rozhodčího. Ale kdepak! My jeli na ČESKÝHO rozhodčího!! Je tohle normální? Já odpovím za vás: NENÍ!!! No ale co. Panička si to vymluvit nenechala, a tak jsme vyrazili v sobotu večer nejprve do Prahy, kdy jsme měli sraz s pár lidma, se kterými jsme měli jet.
     Byla tam Petra - řidička se dvěma pejsky cairn teriéra. Morrisem a Leonem. Leonovi jsem se zřejmě moc nelíbil (i když tomu se zřejmě nelíbil nikdo, až na Morrise), pže na mě pořád štěkal. Pak tam byla další Petra, taky s kernem, ale ten se jmenoval Gas. S tím jsem si i celkem rozumněl. A nakonec tam byla Dáda, která měla pejska Bostonského teriéra - Barona. Mno a v tomhle složení jsme vyrazili do Slovinska.
     Cesta měla trvat osm hodin. Nevím přesně, jak dlouho jsme jeli, ale každopádně to uteklo jako voda. Odjížděli jsme asi v 22.30 z Prahy, měli tři cca. půlhodinové přestávky a v 6.30 ráno jsme byli u výstaviště ve Slovinské Hrušici.
     Když jsme dostali katalogy, koukli jsme kdo kde je, a vyrazili naše kruhy najít. Já měl kruh č.5, kerní kluci hned vedle kruh č.4 a Dáda s Barouškem měli kruh č.2, který stál trošku jinde. Nakonec jsme "rozbili tábor" mezi kruhy 4 a 5.
     Flatíci i kerni šli ve svých kruzích jako první, bostonci až asi padesátí. Nejprve šel na řadu Morris v mladých. Dostal krásné ocenění V1, CAJC. Hned po ním nastoupil ve třídě otevřené Gas, který tam měl jednoho Slovinského protivníka. Gas byl jednoznačně hezčí a dostal ocenění V1, CAC. Jako další na řadu a jako poslední šel Leon. Ten ve třídě šampionů získal krásné V1, CAC. No a zatímco se kerníci připravovali, že půjdou o BOBa, my se šli s paničkou připravit ke kruhu. Před námi šel jeden pejsek v dorostu a jeden v mladých. Já jsem byl ve třídě otevřené. Přišli jsme do kruhu, já se krásně postavil, pak jsem oběhl s paničkou kolečko, pak běžel od rozhodčího a zpátky. Pak mě panička opět postavila, pan rozhodčí si mě osahal, zeptal se na věk a šel ke stolku, kde diktoval paní zapisovatelce údaje o mě. Panička doufala ve výbornou, koneckonců jsem krásně stála a krásně se předváděl. Ale bohužel jsem se rozhodčímu prostě nelíbil. Dostal jsem další VD a panička pak byla moc smutná. Tak se taky rozhodla, že poslední letošní výstava bude ta oblastní v Kunraticích a pak jedině, že by byl někde pan rozhodčí Novák, kterému se líbím, jinak na žádnou výstavu už nepojedeme a zaměříme se spíš na zkoušky.
     No a zatímco já se vystavoval, kerní kluci mezi sebou bojovali o BOBa. Nakonec ho dostal Leon a já mu tímto ještě jednou gratuluji!!
     Pak jsem asi hodinu čekali, než se na řadu dostal Baronek. Ten byl také ve třídě sám a dostal též V1, CAC. Drželi jsme mu palečky i v souboji o BOBa, ale bohužel se Slovinská rozhodčí rozhodla nechat tento titul doma a tak ho dostal pejsek Slovinských majitelů ze třídy mladých.
     Sečteno a podtrženo byla tato naše výprava velice úspěšná. Cesta zpět utekla také velice rychle a my už v půl deváté večer byli doma. Máme i pár fotek, ale spíš jen krásných Rakouských hor :). Najdete je zde.



Klubové lesní zkoušky Borovina


14.6.2009

     V sobotu ráno jsme s paničkou vstávali už v pět hodin. Vzala mě proběhnout, pak jsme nasedli do auta a vyrazili do Neuměřic. Po chvilce čekání přijela Dana s labuškou Aischou. Od Dany jsme se dozvěděli, že aischenka začala ve čtcrtek hárat, a tak na zkoušky, na které jsme se společně připravovali a chystali nakonec nejeli. Chvilku před šestou přijela ještě Míša s Astičkou, které taky měli jet. Tak jsme přesedli k Míše do auta, já k Astě do kufru a vyrazili za Májiným autem směrem k Jílovému u Prahy.
     Cesta trvala asi hodinu, a když jsme dorazili na místo, již tam někteří účastníci lesních zkoušek čekali. Nakonec se zúčastnilo 14 pejsků, z  toho byli tři flatíci. Já, Astička a hnědý pejsek Finn Brown Aknel Top.
     Zahájení zkoušek proběhlo na okraji nedalekého lesa. Pejsci byli rozděleni celkem do čtyř skupin. Já byl ve skupině třetí s číslem 11. S námi tam byla i Asta s číslem 10 a dva zlaťáci, pejsek a fenečka. Na stejném místě proběhla i první disciplína a to sice klid na stanovišti. Protože jsem byl na volno a celou dobu, kde se konala "naháňka" jsem byl v klidu, dostal jsem známku 4 a panička mě moc pochválila :)
    Pak dvě skupinky, mezi nimi i naše, nasedla do aut a vyrazili jsme  do lesa. Jako první disciplína nás šekal marnikg a slídění s dohledávkou. Já jsem šel v naší skupince jako poslední. Marking nám dopadl podle očekávání. A to sice známkou 1. Jakmila mi panička dala povel přines!, já vyběhl, běžel jsem asi pět kruků rovně a pak jsem začal dohledávat. Panička mi pak říkala, že ze mně byla na mrtvici. No asi po třech minutách jsem bažanta konečně přinesl. Ovšem sedl jsem si asi metr a půl od paničky a tak za přinášení jsem dostal známku 3.
     Na slídění s dohledávkou vypadl pejsek GR, protože několikrát přeběhl zvěř, prý ji zapřel. Pak šla fenečka GR a ta na poslední chvíli bažanta našla a donesla, takže dostala ještě známku 4. Pak šla Asta, která byla rychlá jako vítr a taky dostala 4. Nu a nakonec jsem šel já. Krásně jsem slídil ze strany na stranu, panička měla ze mně radost, rychle jsem zvěř dohledala a pak... Pak jsem se rozhodl, že se podívám, jak vypadá bažantík zevnitř a tím jsme u zkoušek zkončili. Panička byla zklamaná a hodně překvapená, stejně jako naše cvičitelka Mája a Míša s Astou. Co že prý to do mně vjelo, tohle jsem nikdy neudělal...
     Nu a pak jsme po zbytek dne drželi palce Astičce, která skončila v I.ceně s titulem res. CACT. Jsme na ní moc hrdí :)
     U vyhlášení si panička podala ruku s rozhodčími, ti nám popřáli štěstí do dalších zkoušek, vrátili nám moje PP, dostali jsme diplom a ještě láhev vína a barevnou žárovku.
     Po deváté hodině jsme vyrazili zpět domů a ve čtvrt na jedenáct už jsme byli ve Slaném. Já jsem dostal napapkat a šli jsme s paničkou spinkat....Snad se nám u dalších zkoušek bude dařit lépe :) V každém případě si zkusíme lesky znovu a panička už i prý ví kdy a kde ;)




OVP Praha - Kunratice


20.6.2009

     V sobotu ráno k nám do Slanýho přijela teta Renata s Eminkou a mým kámošem Argoušem. Přisedli k nám do auta a my jsme vyrazili do Prahy. Před Barrandovským mostem panička sjela k benzince a tam jsme chvilku čekali, než přijeli Kačka s Kájou a jejich psíkem Apollíkem (jeden z těch prcků, co jsem s paničkou hlídal). Společně jsme vyjeli do Kunratic, kde se měla konat oblastní výstava psů.
     Na místě jsme kruh našli celkem snadno, usadili se a čekali na začátek. Před retrívry byli posouzení všichni slídiči a my se dostali na řadu asi kolem jedenáctý. Flatíci šli jako první. Panička vystavovala Argouška a spolu si vyběhali V1, VT, OV. Takže vlastně všechno, co jde. Mě panička půjčila Terce, holčině, která si bude brát svého prvního flatíka příští týden. Na mě si vyzkoušela, jak vystavovat.
     Byla tam i naše kamarádka Charlottka, fenečka GR. Ta byla ve třídě mladých a vyběhala si V1, VTM. Moc jí gratulujeme!!
     Pak jsme čekali do dvou hodin na ukázku vítězů. Teta Renča o Argouškovi něco řekla, panička s ním oběhla kolečko a postavila ho do postoje. Už ho to moc nebavilo, a tak čím to bylo delší, tím méně chtěl Argoušek stát. Nakonec dostal svojí medaili a vzoreček granulí. Po tomhle jsme se rozloučili s Apolláčkama a jeli domů. Teda domů. Panička ještě vezla Renču, Eminku a Argouše do Loun a pak jsme jeli domů.
    Byl to krásně strávený den s kamarády a jejich páníky. Tak doufám, že se ještě někdy takhle krásně sejdeme, Terka už bude mít doma Barnyho a uděláme pořádnou party.

Fotky jsou zde, zde a zde.




Klubové zkoušky speciální vodní práce retrívrů Dobříš - Rosovice


28.6.2009
     Uffff, tak to máme za sebou. Dnešní den jsme s paničkou strávili na vodních zkouškách na Obořišti. Ráno jsme s paničkou jeli do Neuměřic, kde si k nám do auta přisedla Míša s Astičkou a Mája s Rozárkou a v tomto složení jsme vyrazili na zkoušky. Řídila panička...:)
     Na místo zkoušek jsme přijeli s hodinovou rezervou. Panička nás nahlásila, zaplatila potřebné poplatky a pak se čekalo na zahájení. Celkem bylo přihlášených dvacet pejsků, kteří pak pracovali ve čtyřech skupinkách. Nám panička vylosovala č. 17, takže jsme šli jako první v poslední skupince. Byl tam s námi jeden zlaťáček a dvě labradůrky - sestřičky.
     Naší první disciplínou byl marking a chůze u nohy. Markingu se panička dost bála, protože mi občas nejde. No ale tentokrát jsem se vytáhl a měl jsem marking za 4. Tak trochu jsem paničku zkoušel, pohazoval si kačenkou a chtěl jsem se podívat, jak vypadá zevnitř, ale ona na mne houkla, tak jsem jí tedy donesl...Bohužel, pomocná známka z přinášení - 1. Panička byla trošku naštvaná a snažila se mi vysvětlit, jak se nosí kačenka...Tuto disciplínu splnili všichni pejsci u nás ve skupince. Pak byla chůze u nohy. Na vodítku jsem šel docela pěkně a cestou zpátky bez vodítka taky, i když jsem úplně na konci paničku trošku předběhl, koukal jsem na místo, kde byly kačenky...I tak jsem dostal samé čtyřky.
     Další disciplínou pro mě bylo slídění s dohledávkou kachny v rákosí. Krásně jsem v rákosí slídil až na vodu, snažil se poslouchat paničku a nakonec kačenku dohledal. Takže - slídění s dohledávkou, 4 bodíky :) Kačenku jsem i paničce krásně (!) přinesl, takže pomocná známka z přinášení 4 a známka z poslušnosti a ovladatelnosti též za 4. Opět všichni pejsci v mé skupince disciplínu udělali.
     Pak byla přestávka na oběd, trošku jsme si odpočali a vyrazili na další stanoviště, tentokrát na dohledávku pohozené kachny. Poté, co jsme se představili rozhodčím, jsem šel na řadu. Měl jsem trošku výhodu, že už přede mnou několik pejsků šlo, a tak na paničky povel dopředu - hledej jsem vyrazil dopředu. Běžel jsem, když tu najednou jsem ucítil kačenku, tak jsem zahnul doleva, do rákosí a tam jí našel. Krásně jsem jí paničce přinesl a my byli pochváleni za pěknou a rychlou práci :) Známka z dohledávky 4, pomocná z přinášení 4.
     No a na posledním stanovišti nás čekal handling - navádění na dva kusy pernaté (kachny) a aport kachny z vody. U handlingu, když se pan rozhodčí paničky zeptal, pro kterou kačenku poplavu první, řekla panička, že pro tu vlevo, pže na tu jsem koukal. Tak mě tam vyslala. Ovšem v půlce cesty jsem zavětřil kačenku zprava (šel tak vítr), tak jsem plaval nejprve pro ni. Když jsem jí paničce donesl, vyslala mě pro tu levou, kterou jsem taky nakonec pěkně donesl. Za disciplínu handling jsme dostali známku 3 a pomocné z přinášení 4. Nu a nakonec aport kachny z vody. To bylo super, prostě jsem kačenku přinesl a bylo. Takže přinášení kachny za 4. Všichni pejsci ve skupince splnili.
     Po ukončení těchto disciplín jsme čekali, až docvičí ostatní, abychom mohli všichni společně složit disciplínu poslední, a to klid na stanovišti. Asi po hodince jsme se dočkali. Všichni jsme přešli k rybníku, vůdci s námi pejsky se rozestavěli podél, v několika metrových rozestupech, za námi stáli rozhodčí a střelci. Pak se několik minut střílelo. Já jsem paničce hezky seděl u nohy. Po chvilce mě to přestalo bavit, tak jsem si lehl a papkal trávu, jen občas jsem zvedl hlavu. Když se vystřelilo. A tak i z této poslední disciplíny jsem dostal známku 4.
     Pak jsme se vrátili do hospůdky a čekali na výsledky. To už jsme s paničkou věděli, že jsme si "vyběhali" I.cenu a titul CACT. Panička na mě byla moooc pyšná. Mája s Rozárkou zůstali za námi se ztrátou pěti bodů a Míša s Astou zkončili v II.ceně (Astička byla na poslední disciplíně neklidná, a tak si pokazila do té doby pěkný výsledek).
     Nu a pak už jsme dostali diplom, plaketku a cenu a jeli domů :) Jů teda a ještě jsme se fotili :)

MOC S PANIČKOU DĚKUJEME MÁJE, ŽE NÁM POMÁHÁ S PŘÍPRAVOU NA ZKOUŠKY A JE NÁM I SKVĚLOU KAMARÁDKOU.




Ukázka výcviku Žižice


4.7.2009
     Dnešní dopoledne jsem s paničkou a její mamkou strávil v Žižicích, kde se konala ukázka vácviku psů na tamějším fotbalovém hřišti. Jen co se dohrál fotbal, seřadili jsme se a nastoupili na hřiště. Já s paničkou šel na konci řady, měli jsme číslo 8.
     Nejprve jsme se postavili do řady, zaštěkali na uvítanou a cvičitelka Jarka řekla pár slov. A pak už následovala samotná ukázka. Různé otočky, protichody, obraty na místě, změny poloh, odložení...Koneckonců uvidíte sami, panička bude mít video :)
    Na konec si páníčci nás pejsky vyměnili, a my se s těmi cizími páníky chvíli porocházeli. Pak jsem najednou usllyšel paničku, jak volá Ke mně!! Tak jsem vyběhl a jakmile jsem byl u ní, ona mě mooooc pochválila.
     Pak už přišlo jen postavení do řady před obecenstvo, představení pejsků, závěrečný štěkot a šlo se.
    Momentálně se chladím na dlaždičkách a kvůli úmornému vedru už toho mám tak akorát po krk. Dneska už nejspíš hned tak nevylezu...




I. Středočeké derby


11.7.2009 + 12.7.2009
KSZVPR, KPZ
     Dnešní den pro mě měla panička zase naplánovanou nějakou akci. Vydali jsem se do Veltrus na zámek, kde se konalo zahájení I. Středočeského derby. Paničce se poránu moc nechtělo, skřípla si prý nějaký sval na zádech a že jí to moc bolí, ale nakonec jsme jeli.
     Když jsme dojeli do Veltrus, zaparkovali jsme u kempu Obora a zbytek cesty do zámecké restaurace jsme šli pěšky. Když jsme dorazili na místo, už na nás u stolu čekala Míša s Astičkou, Dana s Aischou a Jana s Akinkou a držely nám místo. V restauraci jsme seděli asi hodinu, v půl deváté se lidé začali zvedat a tam i my šli ven. Tam nám Dana udělal několik fotek svým krásným novým fotákem.
      Nu a pak už byl nástup. My stáli s paničkou jako čtrvtí v řadě a za námi bylo dalších dvacet psů. Nejprve měla proslov vedoucí zkoušek - Mája, pak vrchní rozhodčí pan Horyna. Pak se přistoupilo k veterinární prohlídce, losování čísel (my měli 18, Míša 3, Jana 17 a Dana 15) a vybírání PP. Já jsem byl v jedné skupině s Akinou a Aischou a měli jsme jít na "vodky". Míša s Astou šly na podzimní zkoušky.
      Naší skupinku čekal nejprve marking, handling, chůze u nohy a kachna z vody. Já šel jako poslední a panička byla docela nervózní, ale nakonec jsme zvládli všechny disciplíny. Pak se panička napapkala, přejeli jsme k jinému rybníku a tam nás čekala práce v rákosí, dohledávka kachny, klid na stanovišti. Opět jsem dokončil všechny disciplíny, ale bohužel jsem za práci v rákosí dostal známku 2 a to nás posunulo do druhé ceny. Ale panička mi pak řekla, že je ráda, že to vůbec máme, a že to nevadí. Pak jsme jeli domů a regenerovali jsme na druhý den.
      Ten den začal srazem všech účastníků v Blevicích u rybníka a my pak přejeli na pole. Naší první dicściplínou bylo slídění s dohledávkou, pak marking a nakonec vlečka bažanta. První tři psíci ve skupině slídění dokončili a my tři poslední ne. Mě s paničkou moc nefoukal vítr, a já prostě bažantíka nemohl najít. A tak naše podzimky skončily. S paničkou jsme na zkoušce zůstali, drželi palce a panička fotila.
     Pak už jsme jen čekali na vyhlášení, převzali diplom a mazali domů. Fotečky budou snad brzy :)



Výcvikový tábor Březka


12.7. - 18.7.2009
     S paničkou jsme se zúčastnili výcvikového tábora retrívrů v Březce, kde jsme byli loňský rok na víkendovce. Tento tábor pořádá Katka Vernerová (chs Velvet Solaris) a Alena Fantová (chs Bonny Dux).
      Protože jsme se o víkendu účastnili ještě Středočeského derby, vyrazili a dorazili jsme do Březky v pondělí dopoledne. V chatičce jsem bydlel s Arinkou (Arwen z Čertova doupěte) její paničkou Zuzkou a s Jackie (Jackie z Kroukartí) a její paničkou Jolanou. Ještě  to odpoledne jsme vyrazili na trénink.
      V odpoledním vedru jsme šli na pole, kde se udělal marking na pernatou zvěř, a pak vlečka. Protože byl opravdu pařák a my toho měli dost, šli jsme pak do chatky, kde jsme s paničkou odpočívali. Teda alespoň chvilku, pže pak jsme ještě sedli do auta a spolu s několika dalšími pejsky sjeli k nedalekému rybníku na osvěžení.
      Úterý dopoledne bylo výcvikové. Byli jsme u rybníka, cvičili nejprve poslušnost a pak se přesunuli k rákosí, kde jsme hledali zvěř a nakonec ještě k vodě. Bohužel se ke konci cvičení spustil déšť a pršelo celé dopoledne a kousek odpoledne. Aby nám počasí ukázalo, jak je nevyzpytatelné, odpoledne byl opět pařák. To se šlo cvičit na pole.
     Ve středu jsme si s paničkou udělali odpočinkový den. Oba jsme byli pořád ještě unavení z víkendových zkoušek, tak jsme spinkali a dospávali to, co jsme nestihli.
      Ve čtvrtek jsme se vrátili na tréninky. Dopoledne opět voda, rákos, základní poslušnost. Odpoledne jsme vyjeli na krásné pole, kde se dělal marking a vlečky se srstnatou. Obojí mi docela šlo :)
      Nu a v pátek proběhly  "Malé lesní zkoušky". Já soutěžil v kategorii Pokročilí spolu s dalšími jedenácti pejsky. Nejprve nás čekala disciplína aport v terénu, kde jsme získal plný počet bodů. Jsem přeci šikulka :) Pak byla dohledávka s aportem na dva kusy pernaté, kdy při prvním přinešení jsem dostal 4, a při druhém 3, pže když jsem se vracel k paničce, trklo mě do nosu, že nějaký pejsek přede mnou tam značkkoval a to jsem musel samozřejmě přeznačkovat a otočil jsem se k paničce zády (to se nesmí) a vyčůral se (to se smí). Jako další disciplína byl aport v rokli, ze které jsem také dostal 3, protože jsem trochu dohledával. Pak následovalo odložení na 4 minuty. To jsem dostal opět plný počet bodů, krásně jsem ležel, jen jsem se už pak trochu nudil a okusoval nějakou větvičku, ale to prý nevadí. Další byla chůze u nohy mezi stromy. Tady jsem opět dostal plný počet. Nu a jako další disciplína bylo přivolání, tady jsme také neměli problém. A nakonec byl tunel (takový tenn z agility), který znám ze cvičáku, takže pro mě nebyl problém jím proběhnout:) Zatímco jsme čekali, až doběhnou ostatní a začne se poslední disciplína - aport z vody, tak jsme odpočívali. Poslední závodník přišel skoro hodinu po nás. Všichni jsme očekávali, že naskáčeme do aut a pojede se k rybníku, ale kdepak. Organizátorky si z nás udělali srandu. Aport z vody byl, ale spíš to byl aport z vody v lavoru :) Někteří pejsci vůbec nechápali, co se po nich chce a že dummísek může být v tý divný věci, ale já hned věděl, která bije u dummíka paničce přinesl. Během celého závůdku se ještě hodnotil kontakt s vůdcem a vrozená chuť k práci...no hádejte, jak jsem dopadl? ;)
       Později odpoledne přišlo vyhlášení výsledků, a já se umístil na krááásném šestém místě.
       Celý tábor se nám moc líbil a doufámě, že příští rok se budeme moci znovu zůčastnit :)




NVP Mladá Boleslav


18.7.2009
     Protože jsme s paničkou měli cestu domů přes Boleslav a protože se tam konala národní výstava, rozhodli jsme se, že se tam zajedeme podívat. Vezli jsme z tábora ještě Zuzku a Arinku, pro které si tam měla přijet maminka. Už cestou do Boleslavi pršelo. Bylo zamračeno a nevypadalo to hezky, ale když jsme dorazili na místo, nepršelo. Tak jsme prošli vet. přejímkou a zamířili ke kruhu flatíků. Tam panička vybalila deku a mě na ní odložila. Bylo tam i hodně lidí, které s paničkou známe, tak jsme se šli seznamovat. Zanedlouho dorazili i Kája, Katka a Apollo (Admiral Rodney Rose Bohemian Ariston).
     No a slovo dalo slovo a panička měla Apolla vystavovat. Ten byl ve třídě štěňat spolu se svými dvěma brášky a ještě jendím čtyřměsíčním miminkem. Nakonec si Apollo s paničkou vyběhali krásné VN3. První byl bráška Tristan, druhý bráška Artuš a nakonec miminko, kterému paní rozhodčí řekla, že je moc hezký a má ještě všechno před sebou.
     Pak panička taky objevila mojí sestru Airin, která byla na výstavu přihlášená. Tak jsme se šli seznámit a musím říct. že Ája je vážně krasavice. Nu a aby toho "koukání" nebylo málo, panička nakonec vystavovala i Áju a společně si ve třídě otevřené a v konkurenci dalších čtyř fen vyběhali CACíkaaaa!!!!! Nu a když tahle třída končila, spustil se strááášný slejvák. Panička mě vzala pod stan jedněch známých, tak jsem si tam lehnul a na chvilku usnul. Pak panička běžela s Airin ještě o Národního vítěze a jen těsně vyhrála nad Airin krásná fenka ze třídy šampionů. Pak už všichni začali balit, stejně tak my, pro Zuzku a Arinku si přijela mamka, společně jsme obešli ještě stánky, kde mi panička koupila veeeelkou kost, kterou jsem papkal zbatek cesty domů a ještě i doma.



Výletní dopoledne


26.7.2009
      Dnešní dopoledne jsme vyrazili s paničkou, její mamkou a bráškou na výlet. ejprve jsme zamířili k rozhledně stojící nedaleko Nového Strašecí. Byla to rozhledna Mackova hora. Procházkou jsme došli k rozhledně, tam mě panička uvázala a společně s mamkou a bráškou šla nahoru. Musím teda říct, že se mi to moc nelíbilo. Chvilku jsem vydržel v klidu, ale pak jsem začal kníkat a i se snažil podrhabat, tak panička slezla a byla se mnou dole. Jakmile byl na pevné zemi i zbytek naší skupinky, vyrazili jsme zpět k autu.
     Po poradě jsme se rozhodli zamířit ke Mšeci, kde je krásná procházka mezi poli kolem několika rybníků. Cestou jsme potkali "peloton", konaly se totiž v okolí nějaké cyklozávody. Pak jsme taky ještě chvilku hledali nějaké místo, kde zastavit.
     Auto bylo zaparkované, a my mohli vyrazit. Šli jsme turistickou cestou - po modré. Co nám bylo trochu líto bylo snad jen to, že zřejmě cellá ta cesta vedla chatkovou oblastí. Ale i tak mě panička nechala většinou na volno - jsem přeci dobře vychovaný pes :) Cestou jsme se stavili v kempu Červený vrch, kde si panička s jejím bráškou dali nanuka. Já mezitím běhal za fenečkou NO, která tak krráááásně voněla! Běhal za ní i nějaký jorkšír, ale toho jsme si moc nevšímali, byl to prcek. Nu a pak jsme pokračovali v cestě.    
     Netrvalo dluho a my dorazili k prvnímu rybníku. Tak jsem hned běžel pro klacíček a chvilku se aportíkalo. Něco jsem přinesl, něco okousal a když už toho měli páníci dost, vydali jsme se dál. Teď už chatky stály dál od sebe a tak i já mohl volněji běhat. Minuli jsme další rybník, ale ten byl docela zarostlý a nedalo se k němu pořádně dostat, tak jsem se tam ani nevykoupal. Po několika stech metrech byl rybník další a tam už jsem se mohl i vykoupat a tak jsem toho využil. Skákal jsem do vody pro klacík a panička udělala pár fotek. A protože už bylo dost hodin a my měli odpoledne ještě jiné závazky, vrátili jsme se stejnou cestou zpět, nasedli do auta a jeli domů :)

Fotky njadete zde.




Voda 2009


31.7.09 - 7.8.09
     Jako minulý rok, i letos jsme na přelomu července a srpna vyrazili do jižních Čech. Odjížděli jsme v pátek v odpoledních hodinách a na místo kempování - Rožmberka - dorazili k večeru. Nejprve páníci našli místo pro stan a pak i tu hroznou obludu, ve které jsme měli spát, postavili. Netrvalo dlouho, a přijeli i další lonští kamarádi - dospělí Pepa, Zdeněk, Vojta s manželkou a nově Dita a z dětí David, Kuba, Janička, Lucka, Šíša a Kačenka.
     První raftovací den byl v sobotu. Všichni jsme vyjeli do Vyššího Brodu, nafoukly se rafty a hurá dolů po řece. Bylo to ŽŮŽO!!! Když to šlo, tak jsem plaval (takže vlastně pořád), skákal jsem z lodi, páníci mě tahali do lodi, zavlažoval jsem všechny okolo sebe, aby jim nebylo vedro. Na řece jsem se neplavil jako jediný zástupce psí rasy. Právě naopak. Od loňska přibilo víc pejsků, kteří se svými páníky takto cestují. Ovšem já si s nimi moc nehrál, raději jsem aportoval klacek každému, kdo byl ochotný mi ho házet :) V odpoledních hodinách jsme dorazili do Rožmberka, sjeli do kempu, převlíkli se a šli do města se napapkat.
     Další den nás čekala cesta na Pískárny. Bylo strašný vedro a panička se se mnou i chvilku koupala. Byla to docela sranda. Občas se mně chytila vzadu za chlupy a já jí táhl :) Tohle byl snad nejdelší úsek, který jsme za celou vodu jeli. Ale bylo to vážně skvělý. Na Pískárnách se od nás odpojili, Vojta s rodinou a Dita, kteří tu končili a my dál pokračovali ve stejném složení, jako už několik let předtím (než jsem se narodil). Bohužel nás tamní kemp docela zklamal, hospodu tam zavřeli v osm a pak se tam nedalo nic moc dělat. A aby se neřeklo, ještě se spustila bouřka. Ten den jsme šli spát docela brzo a já po celém dni rád zalehl na místo ve stanu vedle paničky.
    V pondělí jsme vyrazili z Pískáren a sjeli do kempu u Českého Krumlova, do Nového Spolí. Tam jsem se měli zdržet déle - a také zdrželi. Ještě ten večer jsme se šli projít do města, koukli se, jestli není nějaký zajímavý program (bohužel nebyl) a šli jsme se najíst do tamní pizzerky. Večer začalo pršet a pršelo ještě i většinu úterý. Vůbec nám to nevadilo. Pořádně jsme se prospali, hráli ve stanu hry a když po třetí odpoledne pršet přestalo, vydali jsme se opět do města. Podívali jsme se do muzea Tortury a muzea Voskových figurín, prošli celé město a alespoň z venku okoukli hrad/zámek.
    Ve středu jsme pokračovali v cestě. Neměli jsme kam pospíchat a tak v klidu a pohodičce jsme nakonec dojeli k nějakému bufetu, kde se dospělí rozhodli přespat. To se ovšem nelíbilo dětem, tak se nakonec rozhodlo, že děti budou pokračovat dál na Zlatou Korunu. Tak jsme opět nasedli do raftů a jeli ještě asi dvě hoďky. Stejně jako předtím cesta probíhala v klidu, pohodě a ve znamení plavání a aportíkání :) Rodiče dorazili druhý den odpoledne, společně jsme si šli všichni prohlédnout Zlatou Korunu a trochu se projít.
    Nu a nastal poslední den - pátek. To jsme sjížděli do Boršova, kde na nás čekala auta a my měli vyrazit do svých domovů. A aby bylo ke konci dovolený ještě trochu napětí, paničky táta nechal omylem zaplá světla, takže se nám vybila baterka. Naštěstí byla opravdu jen vybitá a tak rychle chytla, nysedali jsme do aut a společně vyrazili směr Praha. Cestou jsme se ještě stavili na poslední společný oběd a pak už každý sám vyrazili do svých domovů.


Foto zde.




Procházka s Apollem


10.8.2009
     Na dnešní den k nám panička pozvala Káťu a jejího kluka Apollíka - jedno z těch mrňat, co jsme hlídali. Nejprve jsem si myslel, že to bude s prckem otrava, ale Apollo už docela vyrostl a i s ním byla sranda.
     Pže bylo vedro, nejdřív jsme zamířili k rybníku na osvěžení. Panička dokonce vytáhla dummíka, tak jsem trochu aportoval a Apollo taky. Potom jsme pokračovali okolo pole, kde jsem prckovi ukázal, jak se honí zajíci. Dál jsme šli kousek přes město, přešli jsme silnici a dostali se na druhou stranu, na takový zalesněný kopec, kde byl alespon trochu stín. Tak jsme tam s prckem běhali mezi stromy, paničky nám dali napít a nakonec jsme se dostali na pole s nějakým jetelem či čím. Tam se panička snažila vysvětlit Apollovi, jak se apoortuje, ale ten trotl to nechtěl chápat. Zato já, já jsem nosil pěkně :)
     Po menší přestávce jsme šli nadále lesíkem, kde to krásně vonělo, sešli jsme z kopce, přešli silnici a došli k dalšímu rybníku. Tam jsme se osvěžili, trochu aportíkali a pokračovali v cestě. Šli jsme po čerstvě posečeném poli, já běhal docela daleko a vůbec to bylo super. Pak jsme se s prckem vykoupali v bahnitý říčce, tak jsme ještě museli do rybníka - už celkem do třetího. Ne, že by nám to vadilo. Apollo si tam hrál na vodníka, trochu nosil a vůbec to byla švanda.
    Nu a pak už to byl domů jen kousek. Rozloučili jsme se s Káťou a Apollem, já doma padnul na dlaždice a pořád ještě mám toho pokrk. Kdo by neměl, po třech a půl hodinách pobíhání, koupání, aportíkání a ještě otravování od nějakýho prcka???

Foto zde.



České Švýcarsko


15.8.2009 - 21.8.2009

Den 1.

     Poslední dobou se páníci snad zbláznili. Je to týden, co jsme se vrátili z vody, pak byl na návštěvě Apollo, další dva dny jsme strávili u babičky na chatě a dneska dopoledne mě zbalili, posadili do auta a my zase někam vyrazili.

     K mé velké radosti cesta ani netrvala tak dlouho. Zastavili jsme se v České Kamenici, kde šli páníci do infocentra hledat ubytování. Když asi po čtvrt hodině vylezli, tak už jsme věděli, že budeme bydlet v Dolní Chřibské v penzionu na Starém mlýně.

     Ten den se v Kamenici konala akce, které se jmenovala Sachsen Classic 2009 – Kamenicí projíždělo totiž 180 historických vozů. Mě to sice moc nezajímalo, ale panička a její taťka z nich byli unešení, tak jsme se tam docela i zdrželi a panička fotila jako divá. Leták z akce zde.

     No a když se páníci dokochali, propletli jsme se mezi veterány a vyjeli hledat, kde že nás to ubytovali. Po čtvrthodince cesty jsme dorazili do Chřibské a penzion našli docela snadno. Jen co jsme se ubytovali, páníci začali vymýšlet, co se zbytkem dne. A tak naplánovali krátkou cestu k Chřibskému hrádku. Po cestě jsme se docela pobavili. Šli jsme Jahodovou stezkou, mě páníci házeli klacky, nezapomněl jsem se vykoupat ve smrdící louži, paničky brácha vylezl na posed a pak ještě všichnni blbli u „bobků“ - takový ty stohy sena zbalený do válců :) No a pak jsme teda došli k Hrádku. Pod ním tekla říčka, ve které jsem se vykoupal od smradu a hlavně osvěžil. Když páníci vylezli na Hrádek, zjistili, že je to vlastně jen taková díra, okolo které jsou kamenné zdi. Tak se tam chvilku pokoukali a poté sešli k infocentru, kde si paničky bráška koupil turistickou známku.

     Cesta zpět byla trochu jiná než cesta tam. Teď jsme šli totiž po silnici, což mě se moc nelíbilo, páč jsem musel být na vodítku. Naštěstí to nebylo moc dlouhý. Vrátili jsme se na chvilku do penzionu, já dostal najíst a po rozhodnutí celé rodiny se ještě zašli najíst do restaurace Na Stodolci. Pak jsme si to tam ještě trochu prohlídli, mají tam totiž koně a jiná zvířátka a vyrazili zpět do našeho penzionu. Teď už já jsem teda unavený, páníci hrajou karty a snad už půjdou taky brzy spát....Fotečky ze dneška zde.


Den 2.

     Tak po mrtvolně prospané noci jsem se konečně dozvěděl, co že nás to čeká. Po krátké procházce s paničkou a po snídani jsme došli k autobusové zastávce, kde jsme počkali na náš spoj. Tak jsme se dostali do Vysoké Lípy, kde jsme vystaoupili a pak už šli po svých. Nemuseli jsme ani moc daleko, a dostali jsme se k prvnímu rozcestí. Naše cesta vedla doleva, ale protože 500m od rozcestníku stál hrad Šaunštejn – Loupežnický hrad – vydali jsme se na něj mrknout. Bohužel tam byly moc prudké schody a já bych se nahoru nedostal, tak jsem čekal dole s paničkou. Nakonec se šla nahoru kouknout i ona, já čekal dole s taťkou. No, alespoň jsem si pak prohlédl fotky.

     Vrátili jsme se z rozcestí a pokračovali ve vytyčené cestě. Nevím, jak daleko jsme šli. Ale bylo to pořád z kopce do kopce atd....Tak jsme se dostali k dalšímu rozcestí, kde nás čekalo překvapení. Potkali jsme totiž nějaký pár, který měl s sebou flatího kluka – Codyho. Cody byl čtyřletý krásný kluk a my spolu chvilku běhali za klacíkem. Pak jsme se rozdělili a každý pokračoval ve své cestě.

     My jsme šli dál po hřebeni až k vyhlídce nazvané Rudolfův kámen. Panička se mnou opět zůstala dole. Tak jsme si spolu trochu odpočinuli před další cestou. Nadále nás čekala Vilemínina vyhlídka a nakonec Mariina vyhlídka. To už jsme všichni padali únavou a byli jsme rádi, když jsme slezli dolů z kopce a mohli si na chvilku sednout v kiosku. Pak jsme se přesunuli do restaurace na oběd a nakonec jsme se trochu prošli po Jetřichovicích, sešli se s paničky babičky a dědou, kteří jsou také na dovolené v Českém Švýcarsku, počkali jsme chvilku na bus a hurá domů. Opět jsme přijeli zdrchaní :) Spoustu fotek z dnešní túry najdete zde.


Den 3.

     Den třetí – pondělí – se, světe div se, odehrál výletnicky :) Tentokrát jsme jeli autobusem do Mezní louky, ze které jsme šli pěšky do Mezné a nakonec z Mezné sešli dolů do strže, kde v Edmundově rokli odjíždějí loďky na svou skoro kilometrovou cestu po řece Kamenici. Páníci si nebyli jistí, jestli je tam pustí i se mnou, ale nakonec jsem na loďku mohl i já. Dost se to kývalo, tak jsem ležel páníkům u nohou a nabíral síly na další cestu. Mezitím pán, co nám odšťuchoval loď nějakým dlouhým klackem povídal, okolo čeho jedeme a vůbec různé zajímavosti. No nakonec jsme vystoupili kousek před Hřenskem.

     Když jsme došli do Hřenska, první, co jsme udělali bylo, že jsme zjišťovali odjezd busu. No moc páníky nepotěšilo, když zjistili, že nám jede za dvacet minut a tak nemají moc času na oběd, nebyli moc rádi. Ovšem podařilo se jim najít restauraci, kde skoro nikdo nebyl, a tak když jim přinesli jídlo, hodili ho do sebe, zaplatili a jen chviličku po tom, co jsme přišli na zastávku, přijel náš spoj. Nechali jsme se svézt k cestě na Pravčickou bránu.

     No musím říct, že když jsem viděl ten kopec, moc se mi nahoru nechtělo. Naštěstí bylo stoupání postupné, nic šílenýho a tak se o dalo vyběhnout. Když jsme došli k rozcestí, cedulky nám ukázaly, že je to ještě šestset metrů – ovšem 600m do kopce....No, když už jsme to měli takový kousek, tak jsme to vyšli. Páníci mě protáhli po všech možných vyhlídkách a asi po hodině, k mé velké radosti (musel jsem tam být na vodítku), jsme sešli dolů. Zase jsem mohl volně běhat a tak jsem toho na šestikilometrové trati do Mezní louky bohatě využil.

     Cesta dolů – no dolů, bylo to po vrstevnici, takže cca rovně – uběhla rychle. Po hodince cesty jsme došli k patníku, který ukazoval, za jak dlouho se dá trasa ujít. Časově jsme se trefili :) Zároveň jsme se dozvěděli, že do Louky to máme ještě deset minut. Došli jsme tam zapatnáct. Páníci se občerstvili, pak jsme sedli na bus a hurá domů. Teda do penzionu. No, lidi, řeknu vám, že mě tohleto dost zmáhá. Jdu odpočívat před dalším šíleným dnem...Ju a abych nezapomněl, fotečky jsou zde. Pac a haf, Artík :)

PS: Páníci se ještě rozhodli jít hrát petanque, tak jsemšel s nimi, ale mě to nebavilo tak, jako je, páč jsem nemohl přinést ani jeden z těch balonků!!! Fotečky v albu z odkazu ;)


Den 4.

     Dnešní den byl odpočinkový. Teda, já s paničkou bych ho mohl nazvat i čekací. Čekací proto, že jsme s paničkou pořád čekali na ostatní, když oni byli v muzeu, na hradě...

      Nejprve se jelo do Benešova nad Ploučnicí, kde se většina smečky šla podívat na hrad. Já s paničkou jsme si prošli okolí, stavili se ve zverimexu a pak se vrátili k autu a čekali. Já jsem si zatím kousal ouško, co jsem dostal od paňule. No asi po třičtvrtě hodině přišli ostatní. Tak jsme sedli do auta a pokračovali směrem na Děčín.

     Děčín je krásné město. Teda alespoň mě se líbilo. Nejprve jsme šli k infocentru, kde jsme museli čekat, pže pán, který ho obsluhoval si o půlhodinu prodloužil přestávku, pak jsme opět čekali, tentokrát jen s paničkou, ostatní zatím byli v muzeu, kde bylo několik expozicí. Zbytku smečky se prý nejvíc líbili obrázky nějakého Maxe Švabinského.

    Protože už bylo dost hodin, páníci vyhledali restauraci, aby si mohli dodat energii. Další zastávkou se stala Pastýřská stěna, na kterou abyste se dostali, musíte vylézt stráááášný krpál...No přežili jsme, stěnu našli a otevřel se nám krásný výhled na Děčín. Panička fotila a fotila, takže fotek je dost. Pak jsme se vydali dolů, přešli jsme Tyršův most a prošli pod zámkem, pak krásným parkem a zamířili směr hlavní nádraží, kde jsme parkovali. U auta jsme se rozloučili s paničky taťkou, který musí kvůli práci jet domů, nasedli a vyjeli domů. Teď už jsem napapkaný a jdu odpočívat...Fotešky zde.


Den 5.

     Tak dneska nás čekala opět túřička. Nevím, jestli jste si všimli, ale na většině předešlých fotek z krajiny se objevuje jistý kopec. Ten kopec se jmenuje Růžový vrch a ten se rozhodli páníci zdolat. Vyrazili jsme jako vždy autobusem, vystoupili ve Vysoké Lípě a tam začala naše cesta.

     Nejprve jsme sešli k Dolskému mlýnu, kde se prý natáčela nějaká pohádka. Pyšná princezna myslím. Tam se mi moc líbilo, protože tam tekl potok – jak taky jinak, když ta zřícenina bývala mlýn – kde jsem se koupal. Prý to tam budou renovovat. No, prý se za pár let vrátíme a zkoukneme to. Pak jsme šli chvilku podél řeky, minuli jsme Slánský skautský tábor (jsme ze Slanýho, takže docela náhoda :) ) a vyšli náš první kopec. Naštěstí tam pak kousek byla asfaltka, takže se šlo líp, než po šutrech, po kterých jsme šli do té doby.

     Netrvalo dlouho a dolšli jsme k rozcestí pod Růžovkou. Tam se páníci posilnili, já mezitím aportíkal, jako ostatně skoro pořád a pak jsme se pustili na výšlap té „strašné“ hory. Ono to nakonec tak strašný nebylo. Byly to sice dva kiláky do kopce, ale dalo se to vyjít bez problémů. No nahoře nás čekalo trochu zklamání, pže přes stromy nebylo vidět okolo. Tak máme alespoň pár společných fotek, aby bylo vidět, že jsme tam byli. Nahoře jsme se zdrželi asi pět minut a následovala krkolomná cesta dolů z kopce. Vyšli jsme kousek nad Srbskou Kamenicí. Po nádherném poli jsme se dostali do vesnice a nastalo čekání. Na co? V Kamenici jsou ubytováni paničky prarodiče, a my se s nimi měli sejít. Oni ovšem byli na Pravčické bráně a kvůli nečekanému rannímu zdržení vyjeli později a tak i my jsme pak déle čekali. Mno, asi po třech hodinách přijeli :) Tak jsme si sedli u nich v pokoji, mamka si dala s babičkou a dědou kávičku, pokecali spolu a jupí, jelo se domů. Odvážel nás paničky děda, takže cesta byla rychlá.

     Teď už jsem po jídle a jdu sbírat síly na zítřejší prochajdu :) Fooootečky :)


Den 6.

      Šestý den naší dovolené jsme opět jeli autobusem do Vysoké Lípy. Tam jsme vystoupili u hotelu Lípa a vydali se polní cestou k restauraci ve Vysoké Lípě. Dále jsme pokračovali jako druhý den. Tak jsme došli k Šaunštejnu, prošli jsme okolo a šli k Malé Pravčické bráně. Tam panička udělala nějaké fotky, já se nechal podrbat od nějakého chlápka a pokračovali jssme po modré do Mezní Louky. Z Mezní, kde se páníci občerstvili, jsme ťapkali k hotelu Zámeček, kde se většina smečky najedla. Taky jsme tam potkali hezounkou feňulku argentinské dogy.

      Další cesta nás zavedla zpět do Vysoké Lípy, kde si páníci dali nanuka, počkali jsme si na bus a jeli zpět do našeho penzionu. Protože bylo ještě dost brzo, všichni se jenom osprchovali, já se napapkal a pak jsme šli na nějakou mňamku do restaurace Na Stodolci. Já jsem si tam málem ulovil k večeři kočičku, ale panička mě bohužel včas zastavila.

      Teď už jsme zpátky u nás v penzionu a odpočíváme. Zítra už jedeme domů a já se už i dost těším. Fotek ze dneška moc není, alespoň se budou lépe prohlížet :) Najdete je zde.


Den 7.

     Náš poslední den se na nás do Dolní Chřibské přijeli podívat babička s dědou. Zkoukli naše ubytování a pomohli nám odnést sbalené tašky do auta. Pak jsme jeli společně natankovat a na náměstí v Chřibské jsme se chtěli kouknout do muzea, ale tam měli zavřeno. Tak se paničky prarodiče vrátili do Srbské Kamenice aby si sbalili a taky mohli jet domů. My jsme nasedli do aute a vyrazili směrem na Kamenický Šenov, aby páníci mohli zkouknout nějaké varhany, které tam prý mají.

     No ani nevíte, jaké to pro mě bylo přkvapení, když jsem zjistil, že to nejsou varhany v kostele, ale nějaká skála, která varhany připomíná. Oficielně se jmenuje Panská skála. Tak jsme to tam prolezli, udělali několik fotek, já se trochu naštval na paničku, protože mě nechtěla pustit do takového jezírka, které u té skály bylo.

     Nakonec mě panička uložila do auta a čekali jsme, až přijde zbytek skupinky. Mezitím mě paňule stihla vyfotit, takže můžete vidět, jak jsem jel. No moc pohodlný to nebylo, půlku kufru zabraly nějaký krámy. Foto z posledního dne zde.

 


Mezinárodní field trial retrieverů - kachny - Třeboň


22.8.2009
     Panička mě dneska vzbudila dost brzo. Popadla nějaký věci, mě a pak jsme šli k Lidlu a na něco čekali. To "něco" bylo auto s Májou a jejím GR Pedráškem. Tak mě posadili k Míšánkovi a rozjeli jsme se ke Třeboni do obce Klec, kde se konal trial na kachny. Pro ty kdo neví, trial je něco jako hon, akorát s rozhodčíma.
     Zahájení proběhlo na statku Naděje, od kterého jsme se pak pěšky vydali k rybníku. S paničkou jsme měli číslo 4 a tak jsme i jako čtvrtí nastupovali na hráz. Pak začala první leč a najednou všude létaly kachny, střílelo se a já musel jen klidně čekat. Bohužel, u nás spadla jen jedna kachna a pro ní šel jiný pejsek, tak jsem se pak s paničkou přesouval na jinou část hráze, kde spadlo kachen více. Tam mě panička poslala pro kachnu s povelem Vpřed! Nejdřív se mi moc nechtělo do vody, protože jsem tam nic k aportíkání neviděl, ale po chvilce jsem tam vlezl a plaval dopředu, jak velela panička. Nejdřív jsem chtěl přinést klacíček, ale když mě panička okřikla, pustil jsem ho a plaval dál dopředu. a za chvilku už jsem kačenku ucítil. Tak jsem jí popadl a přinesl.
     Na to jsme se vrátili zpět na začátek hráze, kde rozhodčí řekli, kdo postupuje do druhé leče. Tři pejsci nepostoupili, my byli mezi těmi šťastnými, kterým se zadařilo a šli dál. Tentokrát jsme stáli na jiném místě hráze s jiným rozhodčím. Opět začala leč - troubením, pak se střílelo a pak aportíkalo. Asi dvacet metrů přede mnou padla kachna, tak jsem byl napjatý jak struna a čekal a nakonec kačenku i přinesl. Tak jsme se dostali spolu s dalšími asi šesti pejsky do třetí leče.
     Ta se konala na jiném rybníce, my jsme opět stáli na hrázi, před námi dvoumetrové rákosí, přes které nebylo nic vidět. Na náš konec rybníka moc kachen nelétalo, a tak jsme se pak s paničkou přesunuli na místo, kde spadlo kachen více. Paničce akorát řekli, že někde támhle (ukázali do leva) je jedna kachna a někde támhle (to ukázali doprava), je druhá. Podotýkám, že přes ten rákos panička nic neviděla. A tak se rozhodla nechat to na mě. S povelem Dopředu - hledej! mě vyslala a čekala. Já se mezitím prodral rákosím a pustil se doleva. Tam jsem hledal, plaval a nic nenašel, tak jsem se k paničce vrátil. Ona mě vzala a poslala se stejným povelem zpět do rákosu. Tak jsem šel tentokrát doprava a to se ukázalo jako šťastná volba, pže jsem po chvilince ucítil kačenku, popadl jí a vracel se zpátky.
     Panička mi pak říkala, že už v tu chvíli ani nevěřila, že něco přinesu, když se nějakých deset metrů od ní ozvalo, hele, tady je nějaký pes s kachnou. To jsem byl já :) Prodral jsem se i s kačenou rákosím a káču paničce hezky předal.
    A pak už se jen čekalo na vyhlášení výsledků. Já jsem uspěl v I. ceně se samými čtyřkami, 168 body ze 192 b a titulem res. CACT. Proč ten rozdíl? Panička mě totiž měla na vodítku a to znamenolo ztrátu 24 b. Ale i tak říkala, že jsem předčil její očekávání a byla ze mě mooooc nadšená. Kromě mě tam byli další dva flati - Adélka od Habrovického rybníka, která dostala CACT a moje teta Ike z Vlčích luk, která skončila ve třetí ceně, protože byla na stanovišti neklidná.
     A jak dopadla Mája s Pedráškem? Skvěle a úplně stejně jako my :) Tzn. mezi zlaťákama na nádherném třetím místě.







KPZ Dobříš - Vacíkov

12.9.2009
      Dnes si pro mě panička opět něco připravila. Vstávali jsme dost brzo, šli se proběhnout, pak jsme sedli do auta a paničky mamka nás odvezla k benzínce do Velvar. Chvilku jsme čekali a pak už přijelo další auto. Auto, do kterého jsem si po několika okamžicách přesedl k labušce Aische Lucky Honey. Dál jsme měli v cestě pokračovat spolu.
     Konec cesty nás čekal po dvou hodinách kousek za obcí Vacíkov. Panička zašla zaplatit ještě nějaký věci a pak se čekalo. Asi hodinku po našem příjezdu proběhl nástup, losování čísel, veterinární prohlídka a další věci, které se obvykle při zahájení zkoušek dějí.
     Celkem bylo přihlášeno a i nastoupilo 18 psů. Bohužel, u jedné fenečky bylo zjištěno že hárá (jak krááásně voněla...) a proto zbylo 17 účastníků. Mno, a panička samozřejmě vylosovala číslo sedmnáct. Takže jsme šli jako poslední ve skupině č. 3. Kromě mě tam byli další dva flatíci - Art´s Fred Tercius a fenka Aura od Perlové studánky. Byl tam taky jeden chesapeak a zbytek byli labíci a zlaťáci.
     Naše skupina začínala disciplínami slídění s dohledávkou a marking. Už jsme byl dost netrpělivý a otrávený, když se konečně začalo něco dít. Panička se postavila před nějaké dva pány (prý rozhodčí), něco jim řekla a KONEČNĚ jsme šli pracovat. Byl jsem tak nadšený, že jsem vyrazil jako střela a paničku ignoroval. Teda její pískání. Občas jsem jí poslechl, aby se neřeklo a běžel jsem, kam mi ukázala. Taky jsem zaběhl zkontrolovat střelce, jestli stojí správně, trochu ještě slídil a pak se ozval výstřel. Myslel jsem, že to bude konec, tak jsem se vydal k paničce a čekal. Ale ona mě pořád posílala něco dopředu hledat. Tak jsem stál kus od ní a jen na ní koukal. Několikrát si mě přivolala a posílala dopředu, ale mě se moc nechtělo. Nakonec jsem teda poslechl, vyběhl dopředu, našel kačku, co tam ležela a přinesl jí paničce. Docela se radovala :) Naší dašlí disciplínu - marking, jsem zvládl bravurně. Počkal jsem na paničky povel než jsem vyběhl, běžel jsem přímo ke kusu, vzal a....ady nastal kámen úrazu. Kousek jsem kachnu poponesl, ale vadilo mi křídlo, tak jsem jí pustil a vzal znovu. Opět jsem jí uchopil špatně, tak jsem jí opět položil. A najednou mě napadlo, jak asi ta kačka vypadá zevnitř. Když už jsem se chystal, že to zjistím, panička mi dala povel a jí teda kachnu vzal a přinesl. Na to jsem dostal od paničky zprďana, že se prý kachna nenačíná...A co jako???
     Další disciplína, která nás čekala, byla vlečená srstnatá a vodění psa. Když jsem se konečně dostal u vlečky na řadu, docela jsem se těšil. Pěkně jsem vyběhl po stopě, našel zajíce a...a šel zkontrolovat pána, který vlečku natahoval. Pro jistotu třikrát. Pak jsem se pro zajocha vrátil, nesl ho a asi tři metry před paničkou jsem si řekl: "A co já bych se s tím tahal?? Ať si pro to přijde sama," a zajíce pustil. anička na mě koukala, já koukal na ní, pak jsem si sedl a čekal. Ona řekla přines!!, já pořád koukal. Pak řekla PŘINES!! a na zvěř ukázala, mno tak jsem jí to teda donesl. Nebyla moc nadšená za mé provedení této disciplíny. Vodění proběhlo bez problémů s vynikajícím výsledkem :)
     Mno a jako poslední nás čekala vlečená pernatá a aport kachny z vody. Vlečku jsem opět vypracoval krásně, našel bážu a už jsem ho chtěl vzít, když mě napadlo jít se podívat do lesa, jestli tam není něco zajímavého. Nebylo, tak jsem bážu vzal a paničce donesl. Přinesení jsme měli o stupeň horší známku, ale šlo to. No a poslední disciplína byla procházka růžovým sadem, absolutně bez problému. Jsem prostě pes vodní :)
     Pak už se čekalo na ostatní soutěžící a vyhlášení výsledků. Panička věděla, že jsme pořád ještě v první ceně a taky věděla, že Ferdovi (druhému flatímu klukovi) se jedna disciplína nezadařila tak, že se dostal do třetí ceny, a tak očekávala r. CACT. Jaké VELKÉ překvapení pro ní bylo, když zjistila, že jsme dostali CACT!!! Mno ale Aura měla jen o dva body míň, takže to zas až takové vítězství není. A pořád mi panička říká, že vzhledem k mému podanému výkonu je to doslova neuvěřitelný...




Mezinárodní všestranné zkoušky přinášení retrívrů Třeboň

19.-20.9.2009
     Tak mě zase panička vytáhla na nějakou akci. Tentokrát jsme odjížděli už v pátek dopoledne. Stavila se pro nás Mája s Rozárkou a manželem a vyrazili jsme do Třeboně. V Třeboni Mája vysadila svého muže v lázních a my pokračovali dál do kempu Třeboňský ráj, kde jsme měli zamluvenou chatičku. Ubytovali jsme se, proběhli, s Rozárkou jsem využil i možnost koupání v rybníce, který jsme měli v kempu, dvacet metrů za chatkou :) Potom jsme přejeli do penzionu U Emy Destinové, kde se mělo konat zahájení zkoušek.
     Protože se letos přihlásilo hodně vůdců, pořadatelé se rozhodli vyhovět všem a nakonec se konaly dvě samostatné zkoušky - MVZPR Bertiny lázně a MVZPR Stará řeka. V každých zkouškách bylo po 16 psech.
     Na poslední chvíli dorazila i druhá část naší skupiny - Míša s Astou a Dana s Aischenkou. Já, Rose a Astička jsme patřili do Bertiných lázní a Dana do Staré řeky. V půl deváte bylo konečně zahájení. My z Lázní jsme zahajovali v penzionu, Říčáci zahajovali venku. V naší skupině bylo 7 GR, 6 LR a 3 FCR. Mě panička vylosovala číslo 2 a tak jsme měli jít v sobotu na práci na poli. Míša si vylosovala los č. 15 a začínali tak Velkým lesem. a Mája si vylosovala č. 5 a tak začínali na vodě.
     V mé "polní" skupině byli tři labradorky - č.1 - Harrietta ze Smolinky, č.3 - Hilary z Czavikova dvora a č.4 - Doda Rabienska Knieza (PL). Po zahájení a rozlosování do skupin jsme konečně mohli jet domů a jít spát....
     Další den jsme z našeho kempu přejížděli k Pergole sv. Jiří, kde bylo zahájení zkoušek, podával se tam oběd a střídaly skupiny. Po zahájení se naše čtyřčlená skupinka vydala na nedaleké pole. Začínalo se handlingem. Ten u nás ve skupině splnili všichni. Já šel jako druhý. Nejprve jsem běžel na levou stranu, ihned jsem našel kačenku a tak jsem si řekl, že se ještě podívám, jestli se někde něco neschovává. Nikde nic nebylo, tak jsem jí nakonec popadl a přinesl paničce. Ta mi kačenu vzala a nasměrovala na druhý kolík. Opět jsem zvěř našel rychle, vzal a...v půlce pustil a šel jsem si pro jistotu ještě něco zkontrolovat. Na paničky druhý povel jsem se vrátil, káču vzal a donesl. mno donesl. Byl jsem na paničku naštvaný, že mě vyrušila, tak jsem jí tu kachnu hodil k nohám. Tak jsme dostali z přinášení dvě pomocné jedničky, z poslušnosti trojku a z handlingu čtyřku.
     Jako další disciplína nás čekalo slídění s dohledávkou. A to v hodně těžkém terénu. Harry, která šla přede mnou nedohledala druhý kus a tak ze zkoušek vypadla. Já jsem pěkně slídil, docela brzy po výstřelu našel kačenku a paničce PĚKNĚ donesl a pak se vydal hledat králíčka. Ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nedařilo se mi ho vyčmuchat. Panička se mi snažila pomoct, ale prostě jsem ho nenašel a tak jsme skončili i my. Tarince (Hilary), která šla po nás už to trochu zjednodušili a tak našla oba kusy. Navíc je to ostřílená matadorka, nejspíš by je našla i tak. Škoda, kdyby druhý kus nedohledala, mohli jsme se vrátit do hry :) (tím netvrdíme, že jí to nepřejem...) I Doda našla druhý kus a obě tak postupovaly dál, na vlečku, kterou taktéž úspěšně dokončily.
     Po zbytek dne jsme se procházeli s Harry a její paničkou Janou a drželi palce našim kamarádům. Z Lázní nepostoupilo do nedělního klání šest vůdců.
     V neděli jsme nejprve jeli do lesa s Májou a Rosie a drželi jim palečky a taky trochu fotili. Všechny disciplíny prošly bez zaváhání. Odpoledne jsme se vydali s Míšou, Astičkou, Petrem a mojí láskou Kirou na pole. Na to samé pole, kde jsme předchozí den neuspěli, abychom drželi palce. V handlingu uspěly obě feňulky bez zaváhání. Na slídění jsme všichni trnuli hrůzou, když Asta nemohla najít druhý kus. Naštěstí nepřivodila paničce infarkt a v celkem pěkném čase kus donesla. Kira našla bez problémů oba kusy. Pak už obě čekala jen vlečka, kde nebylo žádným překvapením, že se oběma zadařilo. Radovali jsme se s nimi, jejich úspěch nás moc potěšil a hlavně bylo krásné pozorovat obě šikovné holky při práci :)
     No, a tak se z Asty, Rozárky a Aischy staly všestranné feny :) Rozárka navíc dostala pohárek za nejlepší práci na vodě....




I. Severočeské derby retrívrů

26.-27.9.2009
     Ach jo. Ta panička snad nedá pokoj. Zase mě vytáhla někam pryč. Odjížděli jsme v sobotu ráno a naše cesta trvala něco málo přes hodinu. Jeli jsme do Úštěku v severních čechách, kde se mělo konat Derby. Na místo jsme trefili sice s malým blouděním, ale v čas. A víte, co ještě??? Z 18 psů bylo 8 flatů!!! Neuvěřitelný, Labíci byli tři, jeden číspík a zbytek zlaťáci. Společně s Míšou a Astou a Danou a Aischou jsme čekali na zahájení a povzbuzovaly se.
     Po hodině a půl nicnedělání proběhlo zahájení a losování čísel. My si vylosovali osudnou dvojku, se kterou se nám nedařilo týden předtím na všestrannkách. A jako první zkoušky nás čekaly podzimky. S námi ve skupině byla zlaťanda Dolores z Droužkova, flatka Ike z Vlčích luk, flatka Flatterhaft Fire Drill a labuška Arya Tracey Cambrella. Dana s Ájou byly ve druhé skupině podzimek a Míša s Astou šly na vodní zkoušky.
     Jako první disciplíny nás čekaly vlečky a přinášení kachny z hluboké vody. No, i když v tomto případě aport kachny z mělké vody, protože celé to krásné obrovské jezero bylo na krajích dost mělké :) Vodní disciplíny jsou moje a  tak tu nenastal žádný problém a my odešli se čtyřkama.
Z vleček nás čekala jako první srstnatá. Panička mě nasadila na stopu, já jsem zezačátku šel pěkně, pak se mi to trochu popletlo a zabloudil jsem. Našel jsem pana rozhodčího, kterého jsem omrknul, jak je schovaný, našel zajíce a paničce přinesl. Opět jsme dostali čtyřky. Na vlečce pernaté jsem šel po stopě dva kroky, pak jsem to vzal přímým směrem k rozhodčímu, který byl v tom nízkém porostu krásně vidět :) Pak jsem dohledal bážu a přiaportíkal ho paničce. Opět jsme dostali hodnocení nejvyšší.
     Následovalo čekání na druhou skupinu, abychom se mohli vyměnit. Netrvalo dlouho, sedali jsme do aut a přejížděli jsme na druhý konec rybníka. Tam nás čekalo slídění s dohledávkou, marking a vodění. Při slídění nás trošku vyděsilo, že fenečka, co šla před námi kus nedohledala. No, a tak já jsem to po vypuštění chtěl vzít pro jistotu přímo rovně po stopě. Paničce se mě teda podařilo dvakrát navést do stran, ale když já hned věděl, kde bažík je a tak jsem pro něj šel. Tak jsme dostali trojku ze slídění a jinak čtyřky. Při markingu jsme pak šli jako první. Krásně jsem zamířil ke kusu, vzal bažanta a donesl ho paničce. Už snad nemusím říkat, jak nás hodnotili :) No a chůze u nohy??? Pohoda, klídek,....
     Pak jsme našli Míšu, která už měla po vodních zkouškách, sedli do auta a jeli k Míše domů, kde jsme mělli přespat. Tam na nás čekala flatička Greya a velká hlídačka, ze které jsem měl opravdu respekt, fenečka brazilské fily. Nějaký čas jsme odpočívali a pak jsme se šli ještě projít a vyblbnout. Po návratu domů jsme si dali leháro a i páníci šli spát brzo.
     Druhý den ráno jsme se po nástupu rozešli na disciplíny druhých zkoušek. V našem příladě dohledávku kachny, chůzi u nohy a práci v rákosí. No, co napsat. Dařilo se mi skvěle :) Panička mě mooooc chválila. A jakpak by ne, když jsem všechny disciplíny šel ve čtyřkách:) Panička ze mě byla nadšená, nejvíc asi z toho, že jsem si dokonce po dohledání kachny a dosení ji k paničce PŘEDSEDNUL :) To valila oči, měli jste to vidět :) Hned jak jsme zkončili, šli jsme na další disciplíny. Handling jsem zvládl krásně, jen při přinášení druhé kachny panička zaváhala a nestihla gadžu chytit a tak jsem dostali malou trojku. Kachny z hluboké vody - no problem, opět samé čtyřky. No a marking, marking jsem opět předvedl krásně, jen se mi na tý káče na konci něco nelíbilo, byla už nějaká bléééé, tak jsem si jí párkrát přebral a tím jsme dostali z přinášení malou trojku. A úplně poslední disciplína, na kterou šly obě skupiny - chování na stanovišti. Tam jsme neměli problém a tak jsme získali další čtyřku :)
     Nu a následovalo čekání na výsledky. K mému i paničky překvapení a úděsu jsme šli do rozstřelu o vítěze vodních zkoušek. A, světe div se, já vyhrál!!!! A k naší velké radosti, vítězkou podzimních zkoušek se stala Dana s Ájou :) Tak jsme se pak vrátili do Koliby a všichni si tak nějak povídali, když tu holky řekly, že nejspíš budeme vítězi celých zkoušek, teda Derby. To paničku vyděsilo k smrti, znamenalo to totiž, že by musela na konci mít děkovnou řeč :)
     K její hrůze se tato "noční můra" splnila :) A tak jsem se stal Vítězem derby, Vítězem vodních zkoušek, SZVP - CACT, PZ - r.CACT :)
     A jak dopadly naše kamarádky?? Míša s Astou došly v obou zkouškách v krásné první ceně a tak se v celkovém součtu umístily na osmém místě!!!! Super holky!! A Dana s Ájou byly Vítězi podzimních zkoušek, PZ -  CACT, SZVP - III.cena. I vám moc, moc, moc gratulujeme!!!!




Prochajda s Atosem

30.9.2009
     Protože měli sousedi přijet pozdě večer domů, v úterý k nám zanesli klíče, a jestli  bychom s paničkou nevzali  ve středu Atose s sebou na prochajdu. No proč ne, že?
     Vyrazili jsme po třetí hodině. Já šel na volno, Atos na vodítku, na flexině. Protože je to velšteriér, jakmile vidí zvěř nebo chytí stopu, je k nezavolání a navíc, není náš. Procházka trvala aasi dvě a půl hodiny. Čas od času nás panička fotila, štelovala různě možně i nemožně, jen abysme prý na fotce byli co nejhezčí.
     Vzali jsme to přes Božák, rybník v Kvíci, okolo rychlostní silnice ke Studeněvsi, odkud jsme šli okolo Habešského rybníka domů. Bylo to skvělý, vážně jsme se skvěle proběhli. Snad si to brzy zopakujeme :)




Setkání v Lounech

2.10.2009
     Dneska v poledne k nám přijela Káťa s Apollem a s flatinkou Roxinkou, kterou hlídala kamarádce. My jsme nasedli k nim do auta a pokračovali jsme v cestě do Loun k Renče a Argouškovi.
    V Lounech proběhlo véééééliké vítání a pak jsme šli na pole, kde jsme se všichni společně honili za míčkem a vůbec nějak blbli. Pak jsme šli dál na nějaký kopec, kde jsme běhali, trénovali výstavní postoj, proháněli zajíčky, vyháněli bažantíky a spoustu dalších zábavných věcí :)
     Pak jsme se vraceli zpátky na louku, kde jsme běhali za balonky, když tu Apollo zmizel. A že nevíte co?? No samozřejmě. Našel hovno a šel se nakrmit :D Což ovšem nepobavilo Apollovu paničku :) Tak moje panička vytáhla takový tvrdý pamlsky, aby alespoň to nejhorší dostal ze zubů...
     No, na louce se udělalo gruppen foto, ještě jsme lítali za balonkama, přišel se na nás podívat a pohrát si s námi i dvouletý labrador Barnabáš a protože byla dost zima a páníci už mrzli, vrátili jsme se k autu, rozloučili se a vyjeli domů. Panička chudinka musela vydržet Apollův vonný dech za hlavou, no ale přežila a my dojeli v pořádku domů...

Foto zde a zde.




MVP České Budějovice

24.10.2009
     Panička pro nás zase něco vymyslela. Ráno jsme vstávali hodně brzo, panička mě vyvenčila a pak jsme čekali. Za chvilku přijela Mája, panička mě strčila do kufru k Rozárce a Cerol a jeli jsme. U Benešova se k nám přidali dva Rozárky synové s paničkami a tak naše kolona o počtu dvou aut dorazila do Budějic.
     Našli jsme si pěkné místo u kruhu, ubytovali se a čekali. Měla posuzovat p. Smržová. Čím víc se blížila doba zahájení, tím víc flatíků se objevilo. Přišli Apolláčkovi, moje sestra Airin, kamarádka Cessye, teta Ike a sestřenka Ginny a zlaťačka Charlottka se na nás přišla mrknout. Také jsme poznali nové tváře. Orrynku, Arista, Borisku, kanaďana Gipsyho, Akiru a Apollova nevlastního brášku.
     Okolo desáté začalo posuzování. Nejprve do kruhu nastoupili curlíci, ale pak už šli flati. V dorostu byli tři bráchové a jeden nevlastní bráška. Tři bráchové, naši kamarádi se všichni umístili s VN, jen nevlastní bráška dostal N. A první byl Arthur Bell Rose Bohemian Ariston. Jako další nastupoval do kruhu nový kamarád Aristo Anitero (můj strejda), který odešel s V1, CAJC. Pak nastalo další čekání, až se objeví třídy, kde máme  kamarády. Nejprve to byly fenky mladých, kde jsme drželi palce Cerol New Rosmery s Májou a Deborah Oasis of Peace s Bárou. Obě holky se umístily skvěle, Orrynka s V2 a Cerol s 1, CAJC, JBOB. Naše další kamarádka Cessye ze Strun v mezitřídě dostala V3. Nu a pak jsme čekali už jen na pracovku, kde měla být moje ségra Airin od Stříbrných rud a kámoška Black Rose New Rosmery. Chudák Ája vůbec neměla srst, což se odrazilo i na konečném výsledku, když byla z pěti fen čtvrtá. Ale pořád výborná :) Zato Rozárka byla ve skvělé kondici a vyběhala si V1, CAC, CACIB, BOB. A aby se neřeklo, opět jsme čekali. Když naše skupinka dopadla takhle skvěle, rozhodli jsme se počkat do závěrečných soutěží. Do té doby jsme se s paničkou procházeli mezi stánky, vybrala mi krásný barvářský obojek, pozdravili jsme cvičitelku Markétu, která byla u Brit stánku a jinde mi panička koupila dvě sušené uši, hrtan a jícen...mňamí!!!
     Nu a pak už byly závěrečky, Cerol s v mladých fenách bohužel neumístila, zato Rose šla do užšího výběru a získala BIG IV. Skvěle strávená sobota hlavně díky výsledkům :)
     Cestou domů jsme ještě nabrali Brucovi nevěstu a pak už jsme byli u nás, rozloučili jsme se s Májou, šli se napapkat a spinkat :)


Fotečky zde.




KPZ Bobrůvka

31.10.2009
     Jo, jo, letos panička naplánovala opravdu hodně akcí. A ač už jsme mysleli, že Derby v Úštěku byly naše letos poslední zkoušky, nakonec se panička nechala ukecat a na poslední chvíli (ve středu), přihlásila ještě na sobotní podzimky. A aby to nebylo tak jednoduchý, PP měl u sebe pan Korda, pže je panička posílala kvůli uchovnění a navíc ještě je Bobrůvka u Velkého Meziříčí, což je pro nás na druhé straně ČR. Cesta tam nám trvala necelé tři hodiny. Než jsme dorazili na místo, tak mi panička ještě párkrát hodila bážu a zajíce, taktéž udělala Mája Rozárce, se kterou jsme jeli a pak už jsme dorazili na místo.
     Při rozlosování jsme se dostali do skupinka, která měla jako první vlečku srstnaté. Já šel v této skupině první a protože jsem vlečku krásně vypracoval a i hezky přinesl, dostal jsem dvě 4. Na této disciplíně vypadl jeden z pejsků, tak jsem zůstali čtyři. Jako další nás čekal marking - ten mám za 4, přinášení za 3; kachna z hl. vody - 4, přinášení 2; a ještě chůze u nohy, za kterou jsme byli pochválení a tak jsem dostal 4.
     Pak jsme pokračovali na slídění s dohledávkou. Panička ze mně byla nadšená, prý to bylo to nejlepší slídění, jaké jsem kdy udělal. Jen dvakrát mi měnila směr a dvakrát odvolávala od stopy rozhodčího...kupodivu jsem se nechal :) Proto byla zklamaná, když jsme ze slídění dostali 3, prý jsem byl pomalý. A za poslušnost to byla také 3, že jsem se nenechal odvolat od myšky (zvláštní, panička mě ani neodvolávala...). Nu a pak už nás čekala disciplína poslední - vlečka pernaté. To jsem šel trochu pod větrem, páč dost foukalo, ale vypracoval jsem jí pěkně (4) a i hezky přinesl bažíka (4), jen jsem tam ještě paničce udělal menší kulišárnu, zastavil jsem kousek před ní a ač ona čekala, já také čekal. Tak na mě koukla, já koukl na ní a ani jsem se nehnul. Nu a když ke mně udělala krok, tak jsem hravě uskočil. Pak jsem si sedl a bážu krásně odevzdal. Naštěstí to pan rozhodčí bral sportovně a také se u toho pobavil a známku nám nestrhl :) A tak jsme prošli celými zkouškami :)
     Jak jsme čekali na vyhodnocení, byli jsme se projít k vodě, na pole, kde byla "půlhodinka s balonkem" a pak jsme čekali u myslivny. Paniččka sice málem zmrzla, ale nakonec jsme to přestáli ve zdraví a vyhodnocení se dožili :) CACT za flatíky dostala fenečka Darina z Vlčích luk, r.CACT moje kámoška Rozárka a další flatka,co tam byla, zkončila ve II.ceně. A my jsme pořád čekali, kdy nás řeknou, pořád napjatější a nervóznější. Nakonec nás vyhlásili jako jedinou III.cenu. To se paničce nějak nezdálo, a taky že ne...Špatně nám totiž spočítali body a po přepočítání jsme se dostali do I.ceny jako třetí flatík :)
     Speciální gratulace patří tollerovi Bennetkovi a jeho paničce Petře, kteří jako první toller v historii zkoušky vyhráli, získali CACT a navíc si Bennetek dodělal Šampiona práce!!! Ještě jednou gratulujeme!!!




MVP Praha

7.11.2009
     Tuto sobotu jsme s paničkou vyjeli na výlet. Nejpre jsme ráno zajeli do Roztok u Prahy, kde jsme přesedli do auta k naší kamarádce Jitce a její feňulce Cessye. Společně jsme pak jeli do Letňan, kde se konala mezinárodní výstava psů. Já jsem se sice nevystavoval, ale alespoň jsem držel palce kamarádům :)
     Nejprve to byli ve třídě dorostu Barny Colorado Beetle a Admiral Rodney Rose Bohemian Ariston, spíše známý jako Apollo. Oba kluci si vedli skvěle, dostali známku VN, přičemž Barny byl první a Apollínek skočil jako čtvrtý. Ve třídě mladých to byli moji "strejdové" Aquino Anitero - V2 a Quiet Scot Diamentova Zagroda - VD3.V mezitřídě se pacičky drželi odchovanci Jitky - Corrymu ze Strun. Tomu se dařilo opravdu výtečně, protože obdržel CAC i CACIB. Ve třídě otevřené to byli pejsci Gall Sunrise Bonny Dux - CAC a Bond Marbo Bonitas - VD. Garpík si tímto CACíkem dodělam Českého šampiona. Moc gratulujeme!!! Nu a nakonec to byl ve třídě pracovní Charlie Bonny Dux, který získal také CAC :)
     Nu a jsme u feneček. Tady jsme ve třídě dorostu fandili Apollově sestře Angelině Rose Bohemian Ariston a zřejmě to pomohlo, protože dostala VN1 a krásný posudek. V mladých to byla teta Arlete Anitero, která dostala VD. V mezitřídě to byly Cessye ze Strun a Ellyn Oriell Black Brianta. Cess získala výbornou bez pořadí a Orča res. CACe. Nu a jsme ve třídě otevřené, kde bojovala Artova kamarádka Arwen z Čertova doupěte. Ve veliké konkurenci nakonec vybojovala CAC, CACIB. Ještě byla třída pracovní a šampionů a pak už se běhalo o BOBíka. K naší opravdu veliké radosti si tento titul vyběhala Arinka!!!
     Pro mě si pak přišla nějaká Lenka a že prý s ní mám nastoupit do juniorhandlingu. Moc se mi nechtělo běhat s někým cizím, ale dostal jsem od Lenky nějaké pamlsky a byla na mě hodná, tak jsem se snažil. Chvilku se mnou trénovala a docela nám to šlo :) JH měla posuzovat paní Jílková, ale protože jí nemohli najít, tohoto posuzování se ujala paní Ovesná. A že posuzovala opravdu přísně!!! Já, ač jako začítečník a Lenka poprvé se psem mé velikosti, jsme rozhodně ostudu neudělali a postoupili jsme do semifinále. Tam jsme bohužel skončili, ale není to žádná ostuda, protože paní rozhodčí ze všech soutěžících nechala projít jen tři. A na to, že jsem začátečník jsem byl moc šikovný :)
     Tak jsme pak ještě čekali na závěrečné soutěže, kterých se zůčastnil v národních plemenech náš kamarád český horský pes Busty Rychlá stopa a obsadil v NON FCI krásné IV. místo. Arince se sice v závěrečné soutěži už nezadařilo, ale i tak byl její úspěch dolova úžasný!! Byla prostě v kondici :)




Hon Konopiště

17.11.2009
     Dnešní ráno jsme vstávali brzo a tak už jsem věděl, že se bude něco dít. A taky že jo. Jeli jsme do Neuměřic, kde jsme vyzvedli Máju s Rozárkou a pokračovali do Nové Vsi, kde jsme přesedli k Daně a Airisce. Společně jsme pak všichni vyrazili na Konopiště na bažantí hon.
     Na místo jsme dorazili jako první, ale už za pár minut se začala sjíždět další a další auta a přijížděli další a další pejsci. Z přibližně 25 psů bylo asi jen pět ohařů, zbytek byli retrívři, až si někteří mysleli, že tam máme nějakký sraz :D Jinak flatíci jsme tam byli čtyři....
     Netrvalo dlouho a vyjeli jsme na první leč. V autobuse jsme na sebe byli všichni namačkaní, ale dalo se to a bez úhony jsme dojeli na místo první leče. Tam jsme se prodírali nejprve kukuřicí a následovně mezi stromy a naháněli zvěř. Pak jsme se postavili do jedné linie, před nás se postavili střelci a z druhé strany, proti nám, vyrazili honci. Netrvalo dlouho a začaly se ozývat první výstřely. A zvěř padala a padala, pro všechny bylo dost. Tak jsem nosil a nosil. Křídláky samozřejmě nejraději :) Z této leče jsem donesl asi osm bážíků....
     Na druhou leč jsme přejížděli zase jinam, opět jsme nejprve trochu naháněli a pak už jen čekali, až to začne lítat. A že jich bylo!!! Opět jsem nezahálel a dohledával a přinášel. Počet opeřenců ode mě se zvedl na nějakých patnáct. Na to hned o kousek dál začala třetí leč, nejprve jsme se ale brodili mezi malými srmčky. Pak se rozestavili a opět se ozývalo bum, bum, bum a zvířátka padala. Než se dostřílelo, měla u sebe panička pět bažantíků. Pak už jsme jich moc nenašli, vysbírali je jiní pejsci.
     Po této leči nás čekal oběd. Paničce to moc nechutnalo a tak omáčku s knedlíkama dala mě. No mě to samozřejmě chutnalo moooooc :) Když byli všichni napapkaní, vyjíždělo se na le poslední. Protože bylo málo honců, udělali je i z nás. A tak jsme šli do kopce, ze smrčkového kopce, do kukuřičného smrčkového kopce, pak po kukuřičné rovince...a zvěř před sebou hnali do takového údolíčka, kde už číhali střelci. iděli jsme i tři králováky, producírovali se přímo před námi, bohužel se je nepodařilo vyhnat...Nu a jak jsme byli nahoře, tak jsme tam chvilku čekali, než začnou nahánět honci z druhé strany kopce. A zatímco se ozývaly výstřeli, my čekali. Já se mezitím vykoupal a osvěžil v korýtku, prohnal pár odvážných bažantíků, co se moc přiblížili a sledoval, co se děje. Když skončila střelba, vydali jsme se po tom kopci dolů a hledali bažanty. Já našel asi tři, už jsem měl toho všeho taky dost...Tak jsem je paničce předal a už jsme jen opatrně lezli z kopce.
      Nakonec jsme se všichni vrátili k výhřadu a čekali na ukončení. Při tom nám pan ředitel sdělil, že se ulovilo přes 800 kusů zvěře. Pak jsme dostali dva kohouty a dvě slípky a spokojení a unavení sedli do aut a vyrazili domů...


Několik fotek je ZDE




MVP Nitra

5.12.2009
     Tuto sobotu jsme s paničkou vstávali před třetí hodinou ranní a jeli do Neuměřic, kde jsme si přesedli k Máje a její Rozárce, jela s námi ještě goldenka Baby Muffin Rusty Love. Společně jsme pak zamířili do Nitry, kde se konala mezinárodní výstava psů. Cesta byla dlouhá a tak jsme se všichni radovali, když jsme v půl osmé konečně dorazili na místo a mohli pořádně protáhnout nohy.
     Kruh našly paničky rychle, rozbili jsme tábor, pozdravili známé a pak už jen čekali, až se dostaneme na řadu. Před námi šli ještě angličtí kokršpanělé, ale těch moc nebylo a tak netrvalo dlouho a začali do kruhu chodit flatíci.
     Jako první šel do kruhu můj strejda Aristo Anitero, kterému se zadařilo a vyběhal si CAJCe. Pak šli dva pejsci z mezitřídy a pak už nastupovala toho dne nejpočetněji obsazená třída u flatů, třída otevřená - psi, ve které jsem byl i já. spolu se mnou tam byl Antonio Maminčino štěstí a Kan z Nadkoutí. Moc jsem se snažil a pěkně stál i běhal. Paní rozhodčí jsem se moc líbil, ale prý musím ještě přibrat. Nakonec nás nechala ještě běhat, aby se rozhodla, koho vybrat. Nakonec vyhrál Toník, my byli druzí s tím, že máme ještě přibrat a Kan byl třetí. Takže máme r.CAC!!!!! Takovýhle úspěch jsme s paničkou nečekali a oba jsme byli mooooc nadšení, že nám to takhle vyšlo :)
     Pak už jsme jen čekali a drželi palce ostatním. Třeba dědovi, který získal V ve veteránech a BOBa!!! Rozárka v pracovní třídě dopadla stejně jako my s paničkou.  A nakonec už jsme drželi palce jen Muffince, která v konkurenci osmi mladých feneček byla pátá výborná :)
     Byl to skvěle strávený a velmi úspěšný den :)


Fotky zde.



Žádné komentáře
 
Také byste se rádi pochlubili svým miláčkem, ale nemáte čas se o stránky starat, nebo to neumíte? Napište a já vám stránky ráda založím a popř. budu i pokračovat v jejich tvorbě.