ART OD STŘÍBRNÝCH RUD

Junioršampion ČR, čekatel šampiona práce ČR, šampiona ČR CHOVNÝ PES

Archiv článků

2008

3.2.2008

Výcvik Neuměřice


Po zimní přestávce jsme se opět vydali na cvičák do Neuměřic. Počasí nám přálo. Sice byla trochu zima, ale lepší než blátivo.

     Setkal jsem se tu se starými kamarády flatkou Rozárkou a goldenem Dastym. Taky tu byli nově flatka Astička a golden Atosek (ještě mimčo).

    Cvičili jsme klidy, aporty, dohledávku a aby jsme se nenudili, tak nás páníčci i pouštěli, abychom se spolu mohli vyblbnout, a byli poslušnější. Když se aportovalo, já musel být na stopovačce, protože nechci nosit aportík. A proč bych to dělal?? Vždyť je mnohem zábavnější si s ním běhat a okusovat ho, než ho nosit paničce, nemyslíte? Mno panička, ani paní Šustová si to zřejmě nemysleli, tak mě uvázali na dlouhý lano, a když jsme nechtěl dummíka přinést, tak si mě panička prostě přitáhla. Taky prý je na mně moc hodná (což je pravda), čehož já zneužívam (taky pravda) a měla by na mě být přísnější (pomooooc!), abych nebyl jak utržený ze řetězu. Tak mě čekají zlý časy...

Fotky z výcviku tady.




9.2.2008

MVP Brno


     Den začal jako každý jiný, s tím rozdílem, že mě panička vzbudila už ve třičtvrtě na pět. Obyčejně budím já ji. Panička se oblíkla, já dostal kapičky do očí a vyrazili jsme ven. Těšil jsem se na procházku, ale jaké bylo mé překvapení, když jsme jenom obešli blok, a zamířili domů. Na protest jsem se alespoň vyválel v hovínku, což se paničce moc nelíbilo...
     Další podivná věc ten den ráno bylo, že vstávali i paničky rodiče. Za chvíli bylo po snídani (já nic nedostal) a začal shon. Balily se věci, které se včra večer nezbalily, moje boudička, já dostal popruhy do auta a vyrazili jsme. Cesta byla dlouhá a já skoro celou dobu koukal z okna. A pak...konečně jsme na místě.
     Poté, co jsme prošli vstupní prohlídkou, začalo hledání kruhu. Naštěstí jsme potkali nějakého pána taky s flatem, tak jsme se jich drželi.
    A nastalo opět čekání. Panička si se mnou párkrát zkusila oběhnout kruh, a chválila mě, jak jsem šikovný. Ve čtvrt na deset to začalo. Nejprve šli na řadu dva CCR a pak už my. Postavili jsme se do řady spolu s dalšími třemi psy, ukázal jsem zuby, zaběhl kolečko, pak chvilku postál (pan rozhodčí ocenil Cira ze Štěnkovského lesa...VD), pak jsme se opět proběhli, pan rozhodčí přišel, postupně na nás ukazoval a říkal: "Výborná, výborná, výborná." Pak podal paničce ruku se slovy: "Výborná, CAJC." Panička říká, že si v první chvíli ani neuvědomila, že jsme vlastně vyhráli...popravdě, mě to bylo celkem jedno
     Po ocenění jsme se šli projít, a čekali, až budemem moct soutěžit o BOBa. Tam jsme se postavili, proběhli a šli z kruhu.
     A pak už nás čekala jen cesta domů, kterou jsem celou prospal. Doma jsem dostal ouško jako odměnu.
     Na výstavě jsem se seznámil se svou "tetou" Becki Betafor a její paničkou. Beckinka je moooc pěkná.




23.2.2008

Sobota v Žižicích


    V sobotu 23.2.2008 se na našem cvičáku v Žižicích konal "volný víkend". Tzn. mohli jsme si přijet zacvičit, vyzkoušet agility překážky - které na cvičáku sice jsou, ale moc se nepoužívají - či si jenom poklábosit a vyměnit znalosti. Já se na to těšil už od středy, kdy jsme se to dozvěděli. Stačilo už jen přemluvit paničku. Ta je naštěstí rozumná, a chápe mou touhu po společnosti, a tak jsme vyrazili. Ve chvíli kdy jsme přijeli jsem si myslel, jestli jsme se nespletli, a nedorazili omylem na setkání bernských salašnických psů. Panička mě uklidnila, a vysvětlila mi, že Markéta přeci bernášky chová, a zřejmě udělala zároveň i jejich setkání. Ale stejně jsem se tam cítil trochu nesvůj. Naštěstí chvíli po nás přijela Phoebe s paničkou, a já měl konečně s kým řádit. Postupně se začali sjíždět i další kamarádi ze cvičáku. Například borderka Amy a nebo fenka československého vlčáka Witchi, kterou jsem teda moc neznal, protože chodí cvičit do štěňat, ale to jsme oba rychle napravili.
    S paničkou jsme vyzkoušeli různé překážky, mimo jiné i tunel, kde jsme se pak s Phoebe honili.
    Užil jsem si prostě suprovou sobotu, a doufám, že se zase někdy bude opakovat.





5.4.2008

1. Slánský pochod se psy


       Den začal krásně. Nádherné počasí, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali...No prostě krásný jarní den. S paničkou a její mamkou jsme vyrazili celkem brzo ráno. Šli jsme na náměstí, kde pochod začínal. Před městskou knihovnou už bylo několik lidí se svými zvířecími miláčky. Byl vidět např. jorkšír, střední knírač či zlatý retrívr.
       Pochod samotný se dělil na dvě trasy. 9 a 18 km. My vyrazili na tu kratší. Jak panička řekla, jsem prý ještě nedomrlý, tak proto. Měli jsme dojít do vesnice vzdálené 4,5 km, kde jsme dostali razítko. Skočili jsme se ještě podívat na jednu kapličku a vyrazili domů. Cesta byla skvělá...tak jako v sobotu jsme se už dlouho neproběhl. Ale přeci jenom mě to zmohlo. Když jsmem s paničkami dorazil na horu zvanou Řipec, našel jsme si ve stínu první louži (byla pěkně bahnitá, to mám rád) a pořádně se v ní vyválel. Paničce to ani moc nevadilo, chápala to. Když jsem se dostatečně ochladil, pokračovali jsme v cestě.
       Najednou něco krááááásně zavonělo. Byla to taková zvláštní hrouda. A vedle louže. Nejprve jsem zkusil tu louži. Byla úúúžasná. Skoro lepší než ta na Řipci. A pak jsem vletěl do tý hroudy a chvíli tam pobíhal. Panička s její mamkou na mě jen zděšeně hladěli. A pak jsem uslyšel: "Arte, ty prase! Vylez z toho hnoje!" Nechápal jsem to. Vždyť ten "hnůj" tak pěkně voní! No ale jako správný pes jsem paničku poslechl a vylezl. Jakmile jsem k ní doběhl, chtěl jsem se sní pořádně pozdravit. Ale ona nechtěla! A jakmile jsme se přiblížili k nejbližšímu rybníku, čapla mně za obojek a zatáhla pod proud vody. 
      Mno, a pak už jsme si jenom došli do města pro diplom a šli domů....


 

17.4.2008

Je mi jeden rok!!!


    Ten den začal jako každý jiný. Šli jsme s paničkou ven na procházku, pak šla do školy a když se vrátila...Vzala mi misku na žrádlo a já myslel, že dostanu granulky. Ale kdepak. Dala tam něco, co krásně vonělo, nakrájela víno, jablko a dala tam piškůtky. Byl jsem moc zvědavý, co z toho bude. To jsem si ale musel ještě počkat. Asi o hodinu později přišla paničky maminka a sourozenci. A konečně!! Já dostal svůj první dort. Byl skvělý! Moc jsem si na něm pochutnal, a pak, když jsem měl čumáček od tvarihu, běžel jsem paničce poděkovat. Dostaj jsem ještě pískací balónek (pískátko jsem do dvou minut odpreparoval), kostičku, která má v sobě rolničky, házeč míčků chuck it! (super věc, všem doporučuji) a vepřové záušky. Byl to prostě super den. Už teď se těším, až mi budou dva roky :)




19.4.2008

MVP České Budějovice


    Tentokrát mě posuzoval pan Jindřichovský. Ve skupině jsme byli zase čtyři psi. Jako první Alan z Čertova doupěte (V1, CAJC), druhý Alex od Jantarové stezky (V2), já (V3) a Huck Besmoon Bonny Dux (V4). Tentokrát jsme měli výstavní kruh venku. Jako naschvál, zrovna když jsme se dostali na řadu my, začalo pršet. Jakmile jsme odešli z kruhu, pršet přestalo. Pan rozhodčí nás tedy poslal se schovat a bral si nás na posouzení po jednom. Jak jsme šli za sebou, tak jsme byli ohodnocení...docela náhoda:) Mno nic. Už se připravuji na svou další výstavu (nejspíš zase v Brně). Tak mi držte palečky...




7.6.2008

Den dětí Beřovice


    7.6.2008 jsem byl s paničkou u její babičky ve Zlonicích. Hrál jsem si tam s Bettynkou a nic jsem netušil. Před třetí najednou nastal shon, posadili mně do auta a vyjeli jsme. Jeli jsme do Beřovic, kde se konal den dětí a my měli s naším cvičákem v Žižicích ukázat, jak pěkně umíme poslouchat. Nejprve tam jedna dívka s fenečkou bernského salašnického psa ukázala dogdancing, pak byla ukázka výcviku štěňat a pak vrchol všeho...MY.
    Jako vždy, když cvičíme na cvičáku jsme se seřadily, pak jsme pochodovali, odbočovali, dělali slalom mezi ostatními pejsky (oni šli pomalu a my běželi), odložení do šipky, obraty na místě a nakonec štěkání. To my vždycky šlo, ale teď jsem neměl náladu a tak jsem jenom párkrát ňafnul a bylo.
    Po nás šli na řadu ještě s obranama, ale my už s páníčky museli jet, tak jsem to pořádně neviděl. No a jak jsem to zvládnul? Já myslím že dobře. Líbil se mi ten potlesk. A obdiv. Když Jarka řekla, co jsem za plemeno, uslyšel jsem lidi jak říkají: Ten je pěkný! Což se mi samozřejmě zamlouvalo.
    Doufám, že si to zase někdy zopakujeme a už se moc těším na další takovou akci....




13.6.2008 jsem jel do Prahy navštívit Arinku (Arwen z Čertova doupěte) a její paničku Zuzku.


 

No to byla akce. To jste měli vidět. Nic netušícího mě panička posadila do busu a pak jsme jeli asi tak půlhodinu. Když jsme vystoupili z busu, chvilku jsme čekali a pak už přišla Zuzka s Arinkou. Jeli jsme pak ještě busem, jednou přestupovali a pak už tam byli. Arinka mi ukázala, kde bydlí a svoje hračky, hráli jsme si spolu a různě blbli. Pak nás paničky vzali na procházku. Oba jsme nosili klacíky, běhali pro ně a jednou jsem vyhrál já, jindy Arinka.
    Pak jsme se zase vrátili k Arince domů, paničky se naobědvaly a vzaly nás znovu ven. Tentokrát jsme šli trochu jinam. Na takovou velkou, posekanou louku. A opět jsme aportovali, paničky si o nás povídali, zkoušeli jsme výstavní postoj, protože Arinka se chystá do Boleslavi v srpnu, tak snad se tam potkáme.
    Mno a pak už nás Arinka se Zuznou doprovodily k busu a my jeli domů. Celou cestu v autobuse jsme ležel a byl v klidu, což panička jistě ocenila. Doma jsem si vlezl do pelíšku, a spinkal a spinkal a spinkal...
Fotky můžete najít zde.
A také zde

 


OVVR Neuměřice 22.6.2008


V neděli mě panička vzbudila docela brzo, a vyjeli jsme směrem Neuměřice. Když jsme přijeli na místo, už tam bylo pár pejsků a hlavně jedna z mých lásek - Jackie, se kterou jsem se šel ještě vyvenčit. Pak se začalo sjíždět čímdáltímvíc psů a páníčků. Byla tam i moje druhá láska - Astička. Měl jsem tam několik známých - LR Ginnu a GR kluky Atose a Dustyho.
     Všichni jsme se sešli na jednom statku, kde nám zkontrolovali přihlášky a vzali si PP. Pak jsme venku losovali čísla (paničky vytáhla 15 - bylo 16 psů), nastoupili do řady a pan veterinář nás prohlédl. Pak nám byli představeni rozhodčí a zkoušky oficiálně začaly.
     Nejprve jsme se všichni vydali do honitby, kde jsme se seřadili podle čísel a byl tam test povahy. Všichni měli 4. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta první zůstala na místě a my popošli kus dál do pole.
     Začalo se střelbou. Já šel jako poslení spolu s Dustym. Moc mě potěšilo, že jsme dostali oba pochvalu za nejlepší chování po střelbě. Pak byla dohledávka spárku. To mi šlo. Jakmile panička řekla "hledej", vyběhl jsem vpřed a hned jej ucítil. Jen mi chvilku trvalo, než jsem ho přinesl a tak pan rozhodčí řekl paničce, že pokud si chceme vylepšit aport, tak pak s dummíkem.
     Další disciplína byla chůze u nohy na vodítku a na volno. Ještě předtím, než jsem vyšel jsem musel přinést dummyho a pan rozhodčí mi opravil známku na 4. Chůze u nohy na vodítku byla dobrá, ale když mě panička pustila, a já měl jít na volno, šel jsem asi dva kroky za ní. Nojo no, bylo děsný vedro a mě se prostě nechtělo někam se hnát. tak jsem si šel svým tempem. Pak už byl naštěstí konec. Šli jsme si sednout a čekali, až přejedeme k vodě.
     U vody to bylo super. Páníčci nás všechny pustili, tak jsme se namočili, zaplavali a pak se pokračovalo ve zkoušce. Mno aport z vody mě baví, a tak jsem dostal 4. Po skončení nás páníci ještě pustili do vody, ale potom, co Aibi našla mrtvou rybu už většina lidí odjela.
     Pak nastalo čekání. Naštěstí asi jen hodinku. Nakonec jsme si zase nastoupili, podle čísel, a výsledky se vyhlašovali od nejhoršího. Já se umístil jako pátý za skupinkou čtyř psů s plným počtem bodů. Z šesti flatů co tam byli jsem byl druhý. Panička měla mooooc velkou radost, a já měl radost, že jsem jí udělal radost.
     Pak jsme jeli domů a já dostal véééélikánské prasečí ouško na kousání....




NVP Mladá Boleslav


19.7.2008 jsem se zúčastnil své třetí výstavy.

Tak to teda bylo něco. Ráno jsme s paničkou, jejím bráškou a rodiči nasedli do auta a vyrazili směr Mladá Boleslav. Po nezbytných formalitách na začátku jsme našli náš kruh, udělali si místečko a nastalo pro mě nekonečné čekání. V našem kruhu se před námi posuzovali ještě Am. kokršpanělé, takže jsme se dostali na ředu až po jedenácté hodině.
     Ovšem to čekání mělo i své výhody. Měl jsem alespoň čas pořádně se přivítat s kámošema. Byla tam Aibi Amyflatt, Jackie z Koukartí a Oktavia z Vlčích luk (Phalko), které spolu se mnou skládaly v Neuměřicích OVVR.
     A hlavně nesím zapomenout - poznal jsem svého tatínka!!! Panička z něj byla úplně vedle, až jsem trochu žárlil. Mooc se jí libil. Nakonec jsme se přestěhovali k Radce a Aronovi (taťkovi), protože seděli relativně ve stínu, tak prý aby mi nebylo vedro. Poblíž bylo taky pěiměsíční štěňátko - Esprit Siriuss Black Bohemia Luxyvett. Esprit po mě pořád lezl, tak jsem ho občas srovnal zavrčením, za což jsem dostal od paničky, že to se prý nedělá. Nakonec jsem si to teda nechal líbit, protože Esprit měl kostičku, ke který jsem se nenápadně plížil.
     Mno nakonec na nás došla řada a po štěňátkách a dorostu jsem se dostal na řadu. Měl jsem být v mladých spolu s Arcgibaldem Sir Black z Panského dvora, ale on nedorazil, tak jsem tam byl sám. Panu rozhodčímu jsem se líbil a dostal jsem V1, CAJC. Můj tatínek dostal V1, CAC. Prostě jsem se asi potatil.
     Pak jsme si ještě počkali na závěrečné soutěže. Soutěžil jsem o titul jBIS. Bohužel pan rozhodčí zcela jasně preferoval menší pejsky, tak z toho nic nebylo. Ale přesto jsem měl radost, protože paničky rodiče říkali, že jsem se mooc hezky ukazoval.
     Taky se možná objevím v časopise Myslivost. Fotil si mě pan fotograf, ale já moc nechtěl stát a pořád jsem koukal jinam...měl už jsem toho všeho taky dost...Tak nevim, nevim.
     Posudek z výstavy můžete najít v sekci výstavy a zkoušky a fotky v albu na rajčeti....




Dovolená na Vltavě


9.8.2008 - 14.8.2008

  Tak jsem se s paničkou vrátil z dovolený. Byli jsme na Vltavě, kterou jsme sjížděli na raftu. Cesta do Rožmberka, odkud jsme vyráželi se mi moc nelíbila, protože jsem musel jet natlačený v malém prostoru pod paniččinýma nohama pod přední sedačkou. Do kufru jsem nemohl, protože byl plný. Když jsme přijeli na místo, postavili jsme stan a čekali, až přijedou známí paničky a jejího taťky. Ti přijeli o den dřív a už jeli na raftu z Vyššího brodu. Než přijeli, stačil jsem se pořádně vykoupat ve vodě a aportovat "pár" klacíků.
     Když se konečně dostavil zbytek skupiny, šli jsme si sednout do restaurace. Musím se přiznat, že jsem se všem moc líbil. Nevím, jak dlouho jsme tam byli a já se nudil, ale večer jsme šli konečně do stanu, protože páníci byli unavení. Panička mě připoutala na dlouhé vodítko a šlo se spát. Ovšem všude okolo bylo spousta neznámých zvuků, tak jsem pořád štěkal a páníci byli naštvaní, no jo, ale co se dá dělat, hlídat se musí, že?
     Další den jsme poránu sbalili stan a všechny věci a nastoupili do raftu. Mě teda moc nebavilo pořád tam sedět a tak jsem byl spíš ve vodě. Vždycky, když jsme zastavili u nějakého kiosku, přinesl jsem klacík a chtěl jsem ho házet. Naštěstí byli okolo nás dost lidí, kteří mi rádi nějaký ten klacek hodili. Ten den jsme zakotvili v kempu Vltava, kde jsem se seznámil s nádhernou fenkou irského setra Marley. Teda, musím vám říct, to byla ale kočka. Dokonce jsem jí nechal najíst ze svý misky. Tu noc jsem spal jak zabitý, protože mě to přeci jen všechno zmohlo.
    V pondělí jsme vyrazili dál směrem Krumlov. Pro změnu jsem byl pořád ve vodě a dostal jsem přezdívku Vydra. Ostatní lidé, co taky sjížděli Vltavu už mě znali. A tak bylo často slyšet: Jé, hele, to je ten černej pes co pořád plave. Nebo: Hele, to je Art! a podobně. Musím říct, že mě to těšilo. A taky jsem pořád slyšel, jak mě všichni chválí, jaký jsem fešák. Ten den jsme dojeli do kempu Nové Spolí, těsně před Krumlovem, kde jsme se ubytovali. Tady mě taky nějaký kluk nazval správným vodáckým psem. Večer jsme šli do města. Musím říct, že Krumlov je opravdu pěkný, a byla škoda, že jsme se tam zdrželi tak krátce. Taky tam byl jeden kluk a ten mi pořád házel klacíky. Prý mají doma bígla a ten by do vody nevlezl ani za nic a tak ze mě byli nadšení. Nakonec i mě začala zmáhat únava, a už jsem se těšil, kdy se vrátíme zpátky do kempu a budu si moct jít lehnout...
    V úterý jsme projížděli Krumlovem a všemi Krumlovskými jezy. Bylo to super. Hezky jsem se usadil u paničky a frčeli jsme. Klidně bych si to dal i znova. Opět jsem trávil většinu dne ve vodě, a panička říkala, že jestli to tak bude pokračovat, tak že budu mít hrudník, že ani neprojdu dveřma. Ten den jsme jeli jeden z delších úseků a zakotvili  v kempu Zlatá Koruna. Tam se paničce moc líbilo, protože si večer mohla zazpívat a to ona moc ráda. Jako předchozí dny jsem byl unavený a tak jsem paničku nechal sedět v restauraci a šel si lehnout spolu s jejím tatínkem.
    Ve středu jsme sjeli do kempu Dívčí kámen. To vám byla nádhera. Byli jsme se podívat i na tu zříceninu. Opravdu pěkné. A mají tam dokonce živého osla!! Jmenuje se Tedy a trochu mě očuchával a já jeho. Musím teda ale říct, že jsem se celkem bál. Nebýt tam panička tak nevim, nevim...
    Ve čtvrtek nás čekala poslední etapa. Dojeli jsme do Boršova, kde jsme se sbalili a vyrazili domů. Já jel opět vpředu, takže to byl děs, ale co se dá dělat. Panička říkala, že příští rok pojedeme znovu a já se už teď mooooc těším. Se všemi jsme se rozloučili a já doufám, že jsem je neviděl naposled...Koneckonců, takových házečů klacíků...

Foto zde





MVP Mladá Boleslav


Dne 30.8.2008 jsem se zůčastnil své čtvrté výstavy. Den nezačal moc pěkně. Poránu poprchávalo, ale přitom bylo dusno. Nakonec se to naštěstí vybralo, a tak se dalo dokonce i existovat.

      Nejprve panička a její bráška mě naložili do auta a jeli jsme do Zlonic, kde jsme přesedli do auta k dědovi. Ten nás odvezl do Boleslavi. Sotva jsme vjeli do města, už jsme se dostali do kolony. Asi po dvacetiminutovém čekání jsme konečně zaparkovali.

      Prošli jsme kolem pokladen, našli výstavní kruh a nastalo čekání. Ani to nebylo tak dlouhé, protože pan rozhodčí začal s posuzováním celkem brzy a tak po kudrnáčích a kanaďanech jsme šli na řadu my, flati. Přede mnou šel jeden pejsek v dorostu a dva v mladých. Já byl poprvé v mezitřídě. Nakonec zavolali i naše číslo a já s paničkou nastoupil. Ve třídě s námi byl Huck Besmoon Bonny Dux s páníčkem Tomem. Poté, co si nás pan rozhodčí prohlédl jsme se ukázali v pohybu, a pak, zatímco jsme stáli, psal se posudek. Pan rozhodčí k nám přišel se zrovna ne moc pěknou zprávou. Dostal jsem VD. Že prý mám spíš samičí výraz, slabou konstituci a mírně vtažené slabiny. Však si to můžete přečíst sami v posudku.

     Protože děda s Pepínem se šli podívat do města, musela panička čekat, až se vrátí. Tak jsem měl čas seznámit se s Betty Černá sluníčka, s Ascharem z Pekelské Metuje (i když ten na mě vrčel), byla tam taky Astička pastička (Asta Černá sluníčka) a moje láska Jackie z Kroukartí, která dostala BOBa. Je prostě nádherná. Taky tam byla Radky s mám taťkou Aronkem, která dostal CACe a res. CACIBa. Pak tam byl pan chovatel s goldenkou Betty. Ta se taky vystavovala a z 18 fen ve třídě mladých byla čtvrtá!!!

    Nejvíc mě a tedy hlavně paničku za celý den potěšila asi paní Fantová (Bonny Dux), která mi neustále chválila hlavičku a říkala, jak je nádherná. A taky prý dala moje rodiče dohromady!!

    Aby nebyl konec všem překvapením, byla tam i kamarádka borderka - Amy. O té ještě nevím, jak dopadla, ale nejspíš se to dozvím ve středu na cvičáku. Pak už jsem se jenom vykoupal spolu s Betty a dalšími psy v řece a jelo se domů...

Taky se můžete mrknout na fotečky a na posudek.

 
 


Beskydy


6.9. - 12.9.2008

     Tak jsem byl s paničkou, jejími rodiči a bráškou na dovolené v Beskydech. Konkrétně v Dolní Bečvě. Cesta byla strááášně moc dlouhá. Protože jsme měli menší auto, seděl jsem s paničkou a její mamkou vzadu na sedačkách. Po čtyřech hodinách cesty jsme pak konečně dorazili na místo.
     Byli jsme ubytovaní v patře jedné chatky a to patro jsme měli celé jen pro nás. Hned jak jsme vybalili, vyrazili jsme na procházku. Teda nejdřív se nabaštit a pak na prochajdu. Když jsme obhlídli okolí, vrátili jsme se domů a šli spát.
     Druhý den jsme vyrazili pěšky do Rožnova pod Radhoštěm. Tam jsme navštívili Valašské muzeum v přírodě. Páníkům se tam moc líbilo a mě koneckonců taky. Až na to, že jsem musel mít celou dobu náhubek. Pak jsme si ještě prohlídli Rožnov, na náměstí si dali zmrzlinu a šli domů.
     Protože na pondělí byl hlášený déšť, dlouho jsme se váleli v postýlkách a až odpoledne vyrazili na prochajdu. Potkali jsme tam flatího kluka Amora z Petřvaldského lesa. To bylo asi to nejvíc akční z celého pondělního dne :).
     Zato v úterý jsme si všechno vynahradili. Ráno jsme nastoupili do autobusu a nechali se odvézt na Pustevny. Tam jsme šli stezkou po hřebeni okolo sochy boha Radegasta na horu Radhošť. Cestou jsem se samozřejmě musel chladit a tak jsem navštívil pár louží. Pak jsme sešli dolů do Rožnova (9km z kopce!!). Tam jsem koupili jízdenku na pátek na vlak, sedli na bus a jeli domů.
     Ve středu jsme šli opět na Pustevny, ale tentokrát pěšky. Tam i zpátky. Moc se mi to líbilo. Běhal jsem a běhal a nosil klacíky a máchal se vloužích...Prostě super den.
     Ve čtvrtek jsme se opět vypravili do Rožnova a opět pěšky. Šli jsme do Gibon parku na minigolf. Dráhy nebyly nic moc, ale přesto si to páníci užili. A pak, zatímco já nosil a kousal klacíky paničky bráška si vyzkoušel nejdelší lanové centrum v ČR. Trať měří 420m a paničky bráška jí celou zdolal!!! Pak jsme se vrátili opět pěšky do Dolní Bečvy. Cestou jsme se ještě stavili na jídlo v jedné kolibě.
    Mno a v pátek jsme se sbalili, sedli do auta, dojeli do Olomouce a pak vlakem až do Slanýho.
 
    Fotek moc není, protože jsme měli problém s foťákem, ale ty co jsou, najdete zde.





Návštěva u Arga (Argo Slatinský vršek)


19.8.2008 - jeli jsme do Loun

     Tak panička se asi zbláznila. Jako by jí nestačilo, že jsme celý minulý týden byli pryč, dneska mě posadila do auta a vyrazili jsme směr Louny. To jsem ovšem nevěděl, co mě čeká.
     Když jsme přijeli do Loun, tak nám přišla naproti nějaká pani (prý se jmenuje Renata) a její dcera (prý Emily) a jejich pes - Argo. Nejprve jsme na sebe s Argem trochu vrčeli, a to hlavně, když se pokoušel ukázat mu, že on je tu pán. Ale pak jsme se zklidnili a chvilku spolu běhali. Nato nás paničky posadili do auta a zajeli jsme k jejich baráku. Šel jsem na chvíli i s paničkou dovnitř, kde jsem se seznámil s dalším členem Argovi smečky - Péťou. CHvilku jsme si hráli a pak opět vyrazili na cestu. Tentokrát bez Arga.
     Došli jsme k restauraci, která se jmenovala u žida. Páníci jedli a já se mezitím nudil a hrás si s takovým Argovým kousátkem. Pak jsme konečně vyrazili zpět.
    Opět jsme nasedli do auta, tentokrát už i s Argem a vydali se do několik málo kilometrů vzdálené vesnice. Tam jsem se pak vydali do lesa, kde jsme se s Argem pořádně proběhli, zarochnili v bahně a nakonec zkoušeli i aport a výstavní postoj.
    Protože jsme byli celí od bahna, zastavili jsme se ještě u rybníka, kde jsme se vykoupali. Koupal se s námi i Péťa a chvilku i Emily. Argo je tedy rozený potápěč, to vám povím. Normálně se ponořil celý pod hladinu a lovil kameny. To jsem teda zíral. Pak jsme vylezli z vody a na čerstvě posečeném poli mě chytil ten správný flatí raplík. A aby Argo nezůstal pozadu, běhali jsme spolu jako šílenci. Pak už jsme s paničkou zamířili zpátky do Loun, kde jsme se se všemi rozloučili a vyrazili zpět domů.
     Byl to náročný den, ale já jsem spokojený. Měl jsem se vážně moc pěkně, což můžou dokázat fotky a také krátké  video.



 


Víkendovka Březka


19.8.-21.8.2008

    V pátek dopoledne přijel k nám domů Argo se svými páníky. Nezdrželi se dlouho, protože jsme se všichni sebrali a vyrazili na vlak. To jsem ještě netušil, co se bude dít. Na vlakáči panička koupila lístky, my nasedli do vlaku a vydali se směr Kralupy. Tam jsme přesedali do vlaku směr Neratovice, tam zase na Mladou Boleslav a pak už dojeli vlakem do Libuně. Chvilku jsme čekali a pak pro nás přijela jedna hodná paní - Kája.
     Dojeli jsme do kempu Březka a obsadili jednu chatku. Byli jsme tam mezi prvními. Pak se začali sjíždět další lidé s pejsky. Nakonec tam byli dva goldeni, jeden curly, jeden labrador, jedna kokršpanělka a hejno flatů.
    Protože jsme byli po cestě všichni unavení, šli jsme si brzy lehnout.
    Druhý den ráno jsme se nasnídali a čekal nás malý závůdek. Byla to vlastně jakoby obdoba zkoušek OVVR. Při první disciplíně - přivolání jsem po uvolnění z voítka hezky vyběhl, došel si do lesa pro klacík a když jsem slyšel povel ke mně, doběhl jsem k paničce i s kalckem. Další disciplína byla chůze u nohy na a bez vodítka. Tam jsem taky dostal plný počet budů. Jako další nás čekal aport v terénu. Panička si mně posadila k noze, Terka hodila aport, já vyběhl, aportík očuchal a začal jsem žrát trávu. Panička i Terka se mě snažili přemluvit, ať dummíka přinesu, ale travička byla mnohem lepší. Tak jsem ho alespoň podržel, dostal bodík a šel na další disciplínu. Tou byla dohledávka. Paní Alena mi hodila do rákosí bažanta. Když mě panička dala povel, různě jsem se coural a po třetím ukázání jsem konečně bažanta našel. Očuchal jsem ho a šel hledat nějaký zajímavější objekt. Aby se neřeklo, tak mi paní Alena hodila ještě zajíce, ale já prostě na nějaký aportování zvířat neměl náladu. Pak to bylo alespoň trochu zajímavější. Šli jsme totiž na aport z vody. Chvilku mě zaujal spíš klacík koukající nad hladinu, ale pak jsem dummíka přinesl.
     Další disciplínou bylo dvouminutové odložení. Počkali jsme na dalšího závodníka, pak nás páníci odložili a odešli. Zvednul jsem se chvíli po odložení, protože jsem v dálce slyšel kňourat nějakého psíka (byla to Shiny, která dostala vynadáno, pže sežrala hovno:)), pak ještě jednou, protože mě nebavilo pořád ležet.
    To už byl pro dopoledne konec a my se mohli volně proběhnout po louce.
    Pokračovalo se odpoledne, kdy jsme museli jít slalom mezi špalky a soustředit se na páníky. To by nebylo tak těžké, kdyby na těch špalcích neležely kolečka špekáčku. Rozhodl jsem se, že paničce udělám radost a ani jedno z koleček nesežeru. Pak už byla jenom poslušnost - sedni, lehni, vstaň a šli se sčítat bodíky.
    Byli jsme rozdělení do dvou skupin - začátečníci a pokročilí (ti, co mají nějakou zkoušku). Já jsem byla v pokročilých poslední a dostal jsem diplom, propisku, váček na mňamky a kostičku na kousání. Na to, že mi to moc nešlo docela dobrý, ne?
    Večer měli páníci táborák a my pejsci zatím odpočívali v chatkách....
    No a v neděli nás zase Kája hodila na vlakáč a vyrazili jsme domů.

Fotečky z akce jsou zde.




Oblastní výstava psů Praha


Tak jsem s paničkou vyrazil na další výstavu - pátou v pořadí. Byla to Oblastní výstava psů v Praze Džbánu.

    V pátek večer mě panička vytáhla na zahradu, uvázala u stromku a že mě jde umýt. No jasně, že jsem se bránil, ale nebylo mi to nic platný. Tak jsem alespoň při procházce před spaním sežral nějaký hnus a vyválel si v něm hlavu. A druhý den ráno taky. I přes to všechno pro nás přijel děda, naložil nás do auta a vyrazili jsme směr Praha.
     Cesta byla docela dobrá, protože to nemáme moc daleko. Když jsme přijeli na místo, už tam nějací pejsci byli. Prošli jsme prohlídkou, zastavili se u přejímky a hned se vydali ke kruhu. Pak mě ještě panička nebo děda vzali trochu proběhnout a pak se mě snažili udržet v klidné poloze na dece, což jsem si moc líbit nenechal.
     Nebyli jsme tam dlouho, když dorazila Šárka se svou malou goldení holčičkou Charlottkou. Taky tam byli i jiní kámoši z dřívějška. Trailer The Best Baron, Becky od Stříbrných rud, labrador Ursi Dark Star Sable Blues - Chuck a Slovenská kopovka Danka z Ostrého vrchu.
      Flatíci byli na této výstavě tři, z toho dvě fenky. Anabella z Panského dvora a Bella Velvet Solaris.
     Nakonec jsme se dostali na řadu. Po všech možných kokrech a španělech. Zaběhli jsme kolečko, pak mi paní rozhodčí prohlídla zuby, šáhla mi mezi nohy, na hřbet a ohodnotila mě. Prý výborný 1, vítěz třídy mladých. Když jsme vylezli z kruhu, děda chtěl hned jet a tak nás panička sbalila, rozloučili jsme se a odjeli. V aoutě jsem dostal za odměnu sušenou šlachu - mňam, mňam.

Posudek a fotky z výstavy najdete v sekci Výstavy a zkoušky ;)


      Šárka napsala paničce, jak se Charlottkou dopadli, a prý VN1 a krásný posudek. Tak jsem za svou novou malou kamarádku moc rád.





2. Slánská Voříškiáda


Byli jsme se mrknout na Voříškiádě...ale nakonec nezůstalo jen u koukání

    A jak to vůbec myslím?? 
    Ta Voříškiáda se konala 12.10. Panička, když chtěla u pokladny, tak jí paní hned, než se stihla rozkoukat zapsala, tak jsem nakonec soutěžil mezi psy bez PP. Sešlo se celkem 7 voříšků a 16 bezpapíráků. Byla tam i moje kámoška ze cvičáku LR Meggie. 
     Každý dostal kartičku, kde byly vypsané jednotlivé disciplíny, za které se pak dostávaly body. Nejprve se šlo do kruhu, kde se hodnotila chůze u nohy, postoj, sed a pohyb psa. Tady jsem získal 40 bodů, tzn. plný počet. Pak byla ukázka výcviku služebních psů ZKO Slaný. No a potom se šlo na další disciplíny. Byl to slalom, přeskok přes tři skočky, páník se trefoval balonky do otvoru (tady mi to panička zkazila, netrfila se ani jednou ), ještě jedna skočka, houpačka, tunel, aport a odložení.
    Ve všech disciplínách mimo té, kterou dělala panička jsme dostali plný počet. Nakonec jsme se mezi psi bez PP umístili na druhém místě před Meggie a za psem NO z místního cvičáku. Byl to skvělý zážitek a tak jsem byl rád, že ač původně jsme měli být diváci, stali se z nás soutěžící.

Fotečky najdete zde a video zde.


 

ZZO Žižice


1.11.2008

     V sobotu mě normálně panička vzbudila už v šest. Šli jsme ven, abych se vyčůral a pak jsme vyjeli směr Žižice. Přijeli jsme jako první. Panička se se mnou prošla a už se začali sjíždět i ostatní účastníci. Nakonec se čekalo jen na pana rozhodčího, který tak trochu zabloudil.
    Začínalo se vyššími zkouškami - stopami, protože ty skládali jen dva psi. A pak už jsme šli na řadu my. Možná jsme měli s paničkou trochu smůlu, pže jsme šli první a nemohli tak očíhnout, jaký pan rozhodčí je. To jsme ovšem brzy poznali. Byl to velice arogantní pán, který si o sobě myslel, bůhvíjak není chytrý. I přes to jsme všechno odcvičili a zatímco šla na řadu Amynka s páníkem Zdeńkem, my šli na dlouhodobé odložení. Když nás pak pan rozhodčí zavolal, aby nám řekl, jak jsme dopadli, tak prý nás to odložení zachránilo. Ve cvičení prý byly drobné chyby a já bych to prý odcvičil i bez paničky. Povely mají být důraznější. No v každém případě jsme získali 49 bodů ze šedesáti. Jediný pejsek, který zkoušky nezvládl byla míá kamarádka Fibi, páč nezůstala při odložení ležet.
    Pak už byly jen speciální cviky, které všichni pejsci zvládli bez problémů. Ti s vyššími zkouškami se pustili do obran a my ostatní odpočívali. Pak už přišlo vyhlášení, poděkování a jelo se domů. Ač se nedělalo pořadí, tak my přece jen víme, jak jsme dopadli. Byli jsme druzí z osmi pejsků. Vzhledem k přísnosti rozhodčího myslím, že všichni dopadli skvěle.
    Teď se s paničkou připravujeme na další zkoušky. Začali jsme cvičit stopy a obrany, tak uvidíme příští rok, jak nám to půjde :)


Fotky jsou tady, tady a tady.



 

 Špeciálna výstava retrieverov Nitra


2.11.2008

    Po skoro celém dni stráveném na cvičáku v Žižicích jsem byl celkem ospalý. Ale vypadalo to, že panička vůbec. Po zbytek večera pořád něco chystala a snad šla spát tak na půl hodiny, než v jednu v noci vzbudila taťku a mně, skočili jsme do auta a odjeli k Nový Vsi. Tam jsme sjeli na dálnici a zastavili až u benzinky OMV. Čekali jsme jen chvilku, když mě panička vyhnala z auta a poodešli jsme o kousek dál k jinému autu, ze kterého se ozíval štěkot. Pak přišli dvě paní, jedna z nich byla Míša, co má mojí kámošku Astičku, já s paničkou nasedl a jelo se.
    V autě byli další tři flatíci - Astička (Asta Černá sluníčka), Orinka (Elynn Oriell Black Brianta) a Matýsek (Far Away Black Brianta).
    A kam jsme to vůbec jeli? No přeci na Slovensko na speciální výstavu retrívrů v Nitře.
    Když jsme byli na místě, sedli jsme ke kruhu a čekali až to začne. Posuzovat měla paní Yvonne Jaussi, která sama chová flatíky už asi dvacet let. Z naší skupinky šel jako první na řadu Matýsek, který získal ocenění VN1. Pak jsem šel já a já dostal VD3 (ze tří psů)...posudek je v sekci výstavy a zkoušky. Pak šla Orinka - VN1 a nakonec Astička, která taky získala VD2.
    Ještě jsme si počkali na závěrečné soutěže a Orinka se stala nejkrásnější dorostenkou výstavy. A pak už jsme sedli do auta a hurá domů. Byl to náročný den a vlastně celý víkend a já se z toho vzpamatovával ještě druhý den :)

Fotky jsou tady a posudek tady.



 

MVP Praha


17.11.2008

    Výstava v Praze byla mou poslední výsavou v roce 2008 a zároveň výstavou nejhorší. Vyrazili jsme s paničkou a jejím taťkou. Na té výstavě bylo docela dost známých. Byla tam Arwen s paničkou Zuzkou, moje láska Jackie s paničkou Jolanou, v kruhu jsem se potkal s Huckískem, vystavovala se i Orinka, se kterou jsem cestoval do Nitry, povzbudit přišla Astička s paničkou Míšou a byla tam i Surinka, se kterou jsem se seznámil v Březce.
    Zprvu to vypadalo, že paní rozhodčí bude posuzovat důkladně. Nakonec jsme usoudili, že posuzuje až moc důkladně. Já, naštěstí mezi psy a ještě v mezitřídě, jsem měl to štěstí, že to ještě nebylo tak strašné. Přišli jsme do kruhu, postavili se (šli jsme jako první) a za námi zbylých pět pejsků mé třídy. Paní na nás koukla a pak, že prý máme jít do pohybu. Panička se rozeběhla, aby ukázala, jak nááádherný pohyb mám, načež jí paní rozhodčí řekla, že se nemá hnát, takže nakonec se předvedení v pohybu odehrávalo v rychlejší chůzi. Pak jsme stáli v postoji a paní rozhodčís porůznu věnovala pejskům. Musím říct, že panička před vstupem do kruhu měla skvělou náladu a tu přenesla i na mě, takže mě to celkem bavilo. Asi deset minut trvalo, než se na nás dostala řada a to ještě neposoudila všechny pejsky. No v každym případě jsme šli před stůl, panička mě postavila do postoje a paní rozhodčí posuzovala. Řekla paničce, že by se jí líbil o trochu víc výraznější hrudník, jinak jsem prý hezky kompaktní. Dostali jsme modrou stužku a šli se zařadit za Hucka. Když bylo určené, který pejsek dostane výbornou, který velmi dobrou a jeden dokonce i dobrou, začalo se určovat pořadí. A my běhali a běhali a běhali. Když jsme běželi asi páté kolečko, začal jsem si říkat, jestli náhodou nejsme na maratonu. Mno nakonec jsme doběhali a já se odsunul na čtvrté místo ve výborných. Už jsme jen čekali na desky, když k nám přistoupila paní rozhodčí a řekla paničce, že prý ji mrzí, že nám dala výbornou, měli jsme prý dostat velmi dobrou, za ten hrudník, že prý žádný nemám. No ale nechce nám prý kazit sobotu. Panička to radši nekomentovala, vzala deska a odešla.
    Jestli jsem si myslel, že jsme běhali maraton, pak to, co se dělo dál tedy nevím jak nazvat. Jedna vystavující nakonec z kruhu odešla a nechala si dát výbornou bez pořadí. Není to přeci o tom, kolik pán vydrží ne?
    Paní rozhodčí se postavila do jednoho kouta v kruhu a tam se bavila s několika lidmi za páskou. Nevíme, o čem si s nimi povídala. Jdnou ale bylo jisté. V každé třídě, kde se objevil pejsek z jisté chovaletské stanice, tan pes vždycky vyhrál. Ostatní neměli šanci. Snad paní rozhodčí moc flatům nerozumněla a nechtěla udělat faux pas. Kdo ví. To by možná člověk ještě překousl. Ale hanění některých vystavujících a to jak zahraničních tak našich, to nebylo zrovna profesionální. Dělo se tam i spoustu jiných podivných věcí, ale radši už dost. Paničku to pořád ještě zlobí...
    Počkali jsme ještě, až budou posouzeny naše kamarádky a jeli domů. Měli jsme toho všichni dost. Paničky táta chtěl taky hlavně co nejdřív "vypadnout" jak řekl, jinak by prý na tu "babu vletěl". No aspoň to trochu zlepšilo náladu.



    Posudek najdete zde, fotky na rajčeti :)




Mikulášská Neuměřice


7.12.2008

    Na tuto akci jsme se s paničkou moc těšili. V neděli nás zbalila a vyrazili jsme do Neuměřic. Stavovali jsme se ještě ve Zlonicích u příbuzných, kde panička "vyhodila" brášku a zároveň zjistila, že zapomněla věci do tomboly. Tak jsme se ještě vraceli. Ale i tak jsme to stihli a dokonce přijeli jako druzí.
    Nakonec se tam sešli dva flatíci (já a Astička), dva labíci (matka s dcerou) a neurčitý počet zlaťáků. Ovšem bylo nás méně než loni, za což jistě mohlo i ne zrovna moc hezké počasí.
    Nejprve jsme šli na hromadnou procházku. Páníci si povídali a my kolem nich poletovali a hráli si. Pak, protože byl vítr jsme sešli na cestu chráněnou stromy a tam se rozdaly věci do tomboly, které pak pejsci aportovali. Ale jelikož jsme zvyklí nosit dummísky, tak se sebraly nejprve ty, pak pár balonků a pytlíky s dárečky nikdo nosit nechtěl. Vyřešilo se to tak, že se házely dummísky, my aportovali a pak si dárek losovali v krabici. Pže bylo hodně dárků a málo lidí, vyšlo to na tři kola.
    Pak se šlo posadit do hospody a nakonec jsme jeli domů. Škoda, že navyšlo počasí, ale i tak to bylo super :)

Fotečky jsou zde.




Můj první hon


13.12.2008

    Na svém prvním honu jsem byl v Neuměřicích. Ráno jsme tam s paničkou přijeli, byla tam ještě Míša s Astičkou a p. Šustová s Pedráškem a Fibi a čekali jsme na příjezd střelců. Pak jsme se vydali na první leč. Když mě konečně panička pustila, nevěděl jsme, co mám dělat. Bylo tam tolik cizích lidí, kteří křičeli, střílelo se, spousta psů. Byl jsem z toho trochu mimo. Když už jsem se konečně rozhodl, že do toho rákosu vlezu, nějaká chlap zařval kšá a já radši šel k paničce.
    Na dalších lečích už to bylo lepší. Běhal jsem a dokonce i vyhnal několik bažantů. Poslední tři leče byly procházka v cca. dvoumetrovym rákosu. Nejprve jsem šel za paničkou, ta když to zjistila, tak mě ale vyhnala. Tak jsem běhal. Ke konci už jsem z toho byl tak zmatený, že když kousek ode mě padl zastřelený bažant, ani jsem pro něj neběžel.
   To už bylo k polednímu a byla přestávka na oběd. Panička, když tak na mě koukala, jak jsem z toho všeho paf, tak se rozhodla, že pojedeme domů. Ale prý, že až tu zase někdy bude hon a budeme moci, tak že pojedeme. Třeba prý už si budu jistější a víc mi to půjde. Tak uvidíme :)





S Argem na Bouřňáku


23.12.2008

    Den před štědrým dnem nám panička naplánovala výlet. Nejprve jsme zajeli pro Argovu paničku a její děti...a samozřejmě taky pro Argouška do Loun a úak jsme vyrazili dál, za Teplice. Zastavili jsme až u kopce zvaného Bouřňák.
    Sotva jsme vylezli z auta, tak se do nás opřel vítr - pravý Severák. Já a Argouš jsme se hned vydali na průzkum okolí. Péťa a Emily si našli místečko k bobování a začali jezdit. Po několika minutách jsme se po zmrzlé cestě vyšplhali (nebo spíš vyklouzali) nahoru na Bouřňák, ke sjezdovce. Dokonce i několik lidí lyžovalo. My si našli místečko, kde nikoho nebudeme rušit a blbli jsme.
    Když už jsme byli promrzlí, zašli jsme k hospodě. Ale jaká smůla! Mají otevřeno až od 26.12. Tak jsme sešli o pár metrů níž k jednomu kiosku na svahu. Tam Péťovi ujeli boby, a to pěkně až dulů k vleku, tak si pro ně musel zajít. A zatím co jsme čekali, páníci se osvěžili, já nosil klacík a Argouš někde čmuchal. Když se Péťa vrátil, pomalu jsme se vydali zpátky k autu a jeli domů.

Fotečky najdete zde.


Žádné komentáře
 
Také byste se rádi pochlubili svým miláčkem, ale nemáte čas se o stránky starat, nebo to neumíte? Napište a já vám stránky ráda založím a popř. budu i pokračovat v jejich tvorbě.